Aktualizováno vždy o víkendu.
Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz
Internetový týdeník

Dříve umělecká osobnost, dnes zapomenutý malíř. Emila Pirchana představí výstava na Špilberku

Emil Pirchan byl koncem 19. století nejslavnějším malířem žijícím v  Brně. Zatímco tehdy měl mezi ostatními umělci výsadní postavení a byl lokální celebritou, dnes Brňané jeho jméno téměř neznají. Pirchanovo dílo má přitom veřejnost stále na očích – např. portréty v galerii primátorů na Nové radnici nebo vitraj u schodiště v budově Uměleckoprůmyslového muzea. První novodobou výstavu Pirchanovy tvorby otevře Muzeum města Brna dne 21. března na hradě Špilberku.

Kdysi slavného brněnského malíře připomene výstava Emil Pirchan: „Malerfürst“ brněnské okružní třídy. Jako „Malerfürst“, tedy „kníže malířů“, byl často označován slavný vídeňský malíř Hans Makart, jehož věhlas se rovnal slávě dnešních popových hvězd. Srovnatelně výsadní postavení měl v  menším Brně Emil Pirchan (1844–1928), v  němž mělo Brno místní miniaturu knížete malířů. „Hlavní brněnské noviny pravidelně referovaly o tom, co má Pirchan právě rozmalované ve svém ateliéru, a psaly i  o  příhodách z  jeho života,“ říká kurátor výstavy Robert Janás z  Muzea města Brna.

Pirchan se narodil ve Svaté Kateřině na Blanensku, studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni, vyučoval na Vyšší zemské reálce v  Brně. Portrétoval brněnské starosty, namaloval hlavní oltářní obrazy pro kostely v  Babicích nad Svitavou, ve Studené Loučce nebo v  Olešné na Moravě. Vytvořil figurální vitraj „Umění a průmysl vzdávají hold Moravě“ u schodiště Uměleckoprůmyslového muzea v  Brně. Jeho obraz „Madona“ byl v  letech 1888 až 1889 vystaven ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Hamburku a  Drážďanech. „Dokonce jej zakoupil americký sběratel Edward H. Litchfield, když se  vypravil do Evropy hledat mistrovská díla soudobé evropské malby. Obraz odvezl do New Yorku, kde byl roku 1902 vystaven v  Brooklyn Heights,“ upřesňuje kurátor Janás. Pirchan mimo jiné navrhoval podobně jako Makart výtvarná řešení kostýmovaných průvodů k  různým slavnostním příležitostem, např.  k  návštěvě císaře Františka Josefa I. v  Brně roku 1892.

Pirchanův malířský styl ovlivnil jeho vídeňský profesor Carl Rahl. Inspiroval se italskou renesancí, hledal čisté umění evokující řeckou antiku. Vyhýbal se dynamice a dramatice, scénu odprošťoval od detailů, postavy ztvárňoval se sošnou monumentalitou. Používal chladnější barvy, avšak výrazy postav zjemňoval dojmem sladkosti a křehkosti. Po roce 1900 Pirchana inspiroval realismus, impresionismus i symbolismus, nadále se však soustředil na figurální malbu a zůstala pro něj podstatná monumentalita a harmonická vyváženost. Počátkem 20. st., kdy samostatné výstavy byly novinkou a dostávalo se  jich  jen nejvýznamnějším výtvarníkům, uspořádal spolek Mährischer Kunstverein Pirchanovi v  Brně hned dvě takové výstavy. Roku 1912 odešel Pirchan do Vídně, kde roku 1928 zemřel.

Expozici doplňují také dva interaktivní prvky, které Pirchanovo dílo hravě přiblíží dospělým návštěvníkům i dětem. Výstava probíhá paralelně s  výstavou mezinárodně uznávaného scénografa Emila Pirchana mladšího, umělcova syna, kterou pořádá Museum Folkwang v  Essenu v  Německu.

Divadelní svět Brno slaví deset let a sní evropský sen!

Prestižní a divácky oblíbený festival Divadelní svět Brno letos v  termínu 23. – 28. května 2019 vstoupí do svého jubilejního desátého ročníku. Organizátoři lákají na více než padesát pozoruhodných představení z  celého světa i na atraktivní téma, které zní: Evropský sen! „Toto silné téma letošního ročníku rezonuje s  atmosférou ve společnosti se stejnou intenzitou jako v  tom minulém a nabízí svým divákům reflexi toho, co sami prožívají,“ říká ředitel Národního divadla Brno a ředitel festivalu DSB Martin Glaser.

Festival Divadelní svět Brno dospěl. Dnes je v  rámci naší země vnímán jako festival opravdu prestižní a domácí divadla mají velký zájem představit své inscenace v  kontextu pozoruhodných zahraničních počinů. „O vzrůstající kvalitě festivalu svědčí i hodnocení grantové komise Ministerstva kultury – od dvou nejlepších domácích festivalů s  více než dvakrát tak delší tradicí dělí DSB na stobodové hodnotící škále už jen pouhé čtyři desetiny bodu. DSB získal téměř dvojnásobný grant proti minulému roku. Přebírali jsme festival, který byl v  grantových hodnoceních mezi posledními s  nulovou finanční podporou. Během pěti let jsme se dostali na téměř čtyři miliony, což je zároveň největší rozvojový potenciál festivalu spolu s  rostoucími tržbami. Příspěvek zřizovatele je stejný celých deset let – 7,5 milionu korun, Jihomoravský kraj zkrátil příspěvek po převodu producentské povinnosti z  TIC na NdB o dvě třetiny na 1 milion. Dlouhodobým hlavním partnerem festivalu je firma VARS,“ říká ředitel festivalu a NdB Martin Glaser.

Diváci všech generací se mohou těšit na řadu strhujících představení vztahujících se k  tomuto tématu z  Česka, Slovenska, Belgie, Jihoafrické republiky, Jižní Koreje, Komorských ostrovů, Madagaskaru, Martiniku, Německa, Norska i Polska a dalších. Hrát se přitom nebude jen na známých adresách, jako jsou scény Národního divadla Brno, Divadla Husa na provázku, HaDivadla, Městského divadla Brno, Divadla Polárka nebo brněnské JAMU, ale také třeba v  šapitó na Kraví hoře nebo ve známé  Löw-Beerově vile.

Jednotlivá představení budou ukotvena v  několika unikátních tematických liniích. V  té hlavní, příznačně nazvané Evropský sen, se diváci budou moci vydat na vzrušující cestu evropskou minulostí i současností. Jedna z  největších hvězd současného evropského divadla polský režisér Krzysztof Warlikowski přiveze do Brna svoji ambiciózní a vášnivou adaptaci Proustova románu Hledání ztraceného času nazvanou Francuzi. Bude jí pátrat po kořenech evropské identity i myšlení a Janáčkovým divadlem přitom nechá projet vlak. Naproti tomu původem izraelská režisérka Yael Ronenová se ve své inscenaci Roma Armee z oceňovaného berlínského Maxim Gorki Theater vydá na strhující cestu do budoucnosti bez předsudků.  Belgická performerka Marieke Dermul přímo s  brněnskými diváky dotvoří univerzální „píseň evropského občana“ (European Citizen Popsong). Odpověď na otázku co má společného národní minulost, rituál a svoboda projevu předloží rakouský choreograf a muzikant Simon Mayer v  inscenaci Sons of Sissy. Ta bude uvedena i ve speciální úpravě pro zrakové hendikepované obecenstvo. V této linii organizátoři nabídnou ještě i představení Europeana (Francie), Americký cisár (Štúdio 12 Bratislava) nebo třeba čerstvý počin Michala Dočekala v  Městských divadlech pražských Andělé v  Americe.

Do Evropy mimo Evropu se vydá stejnojmenná tematická linie, jíž tvoří i představení souborů z  jediného evropského ostrova v  Karibiku – Martiniku. Diváci se mohou těšit na činohru Suzanne Césaire Fontaine solaire, komponovaný taneční večer, kde vystoupí taneční skupina Art&Fact z  Martiniku a charismatická Judith Olivia Manantenasoa z  Madagaskaru. Vrcholem pak bude hudebně dramatické vystoupení komorského hudebníka a divadelníka Soeufa Elbadawiho – Mwezi WaQ. Zpěvy Luny a naděje v  závěru festivalu. „Hranice Evropy sahají až k dalekým oceánům. Jde o pozůstatky neblahého koloniálního panství jednotlivých evropských zemí a jakkoliv vztahy metropolí k zámoří bývají dodnes složité, je třeba s  nimi počítat. V  oblasti scénických umění a literatury rozhodně,“ říká dramaturgyně činohry NdB Lucie Němečková.

V  programu 10. ročníku DSB se také potkávají tři velká jména skandinávského literárního a divadelního světa – Ibsen, Bergman a Andersen. Vůbec poprvé si bude moci brněnské publikum vychutnat Ibsenovo dílo v  originále díky menšímu nezávislému souboru Visjoner Teater z  Osla, jehož Hedda Gablerová se už 22. května nastěhuje do brněnské Vily Löw Beer a pozve festivalové diváky přímo k  sobě do obýváku. Bergmanovské postavy z  prozaického textu Soukromé rozhovory ožijí ve stejnojmenné inscenaci spolku Jana Nebeského Jedl v  hlavní roli s  Aloisem Švehlíkem a pražské Divadlo Na zábradlí přiveze do Brna inscenaci Dánská občanská válka 2018–24. Odkaz Christiana Hanse Andersena v  autorském zpracování Šimona Spišáka bude pro změnu po tři dny hostit Divadlo Polárka. „Tři neklasická zpracování pohádek Cisarove nové šaty, Malá morská víla a Škaredé káčatko ze tří různých slovenských divadel pojí snaha vyložit známé příběhy živě, současně, aby k dětem promlouvaly o své skutečné podstatě a tématech v nich obsažených srozumitelně a poeticky,“ vysvětluje člen dramaturgické rady z  Divadla Polárka Jan Cimr.

Součástí dětského programu bude také divadelní stan na Kraví hoře, kde se odehrají až tři představení denně doplněné o bohatý doprovodný program, který pro DSB připravili lektoři z  Malého divadla v  Českých Budějovicích, Divadla DRAK v  Hradci Králové a samozřejmě z  brněnského Divadla Polárka.

Desátý ročník DSB pro své diváky přichystal také speciální profil mladého a drzého českého dramatika Tomáše Dianišky. „Dianiška je současným autorským fenoménem – byť může být pro leckoho kontroverzní odmítáním uměleckých stylizací a svojí ambicí pouze bavit. V  současnosti se po celé republice hraje celkem 12 jeho her v  mnoha různých divadlech,“ říká dramaturg Městského divadla Brno Jan Šotkovský. Do Brna zavítá Dianiškova prvotina Atomová kočička z  libereckého Divadla F. X. Šaldy, inscenace jeho snad nejoceňovanějšího textu Mlčení bobříků z „domovského“ Divadla po Palmovkou a konečně také čerstvá novinka Den závislosti, kterou v  režii Jana Holce uvedlo  Divadlo LETÍ.

Mimořádnou příležitostí srovnat různá uchopení faustovského mýtu přinese trojice inscenací českých divadel. Čerstvé „Divadlo roku“ podle českých kritiků, tedy Divadlo pod Palmovkou přiveze nejnovější inscenaci Goethova Fausta od kontroverzního režiséra Jana Klaty, Divadlo DRAK zahraje svou variaci Fausta pro malé i velké ve speciálním stanu na Kraví hoře a na jevišti činoherní scény MdB představí Jihočeské divadlo slavné Havlovo Pokoušení v  režii Ivana Krejčího.

Roztančené DSB

I letos nabídne festival Divadelní svět Brno také řadu pohybově-tanečních inscenací. Po loňském úspěchu budou moci diváci zhlédnout další virtuózní korejské představení úspěšné choreografky Eun-Me Ahn s  názvem Let Me Change Your Name, z  české produkce bude k  vidění nejnovější inscenace oblíbeného souboru Cirk La Putyka ADHD či oceňované představení VIP Radima Vizváryho.

Vrcholem pohybových produkcí bude podle organizátorů vystoupení jednoho z  nejvýraznějších afrických tanečních souborů Vuyani Dance Theater z JAR s  inscenací CION: Requiem of the Ravel´s Bolero. Choreograf Gregory Maqoma zavede diváky do světa, kde život a smrt mají k  sobě nejblíže. „Nejen fascinující zpívaný hudební doprovod i ‚africky‘ rytmizované Ravelovo Bolero dělají z  představení nenapodobitelný zážitek,“ láká dramaturg baletu NdB Karel Littera.

Kompletní program festivalu a možnost zakoupení vstupenek on-line naleznou návštěvníci na stránkách festivalu.

Mimozemšťan

Volná kreace na dané téma

* - * - *

„Když po tobě něco chci, jako bych mluvila s mimozemšťanem. Jako bys vůbec nechápal, o čem život vlastně je. Máš v hlavě vůbec něco jiného než ty vaše chlapské záležitosti a sex? Copak my ženy nejsme na nic jiného než na ty vaše prasečinky?“

„Já vím, koukal ses na nějaké porno a nebylo jen jedno a teď si myslíš, že my ženy to bůhvíjak prožíváme. Blbost! Ty holky tam tak skučí a kničí protože mají vyzkoušené, že to chlapy rajcuje, ale ve skutečnosti je jim to fuk a klidně by u toho mohly plést nebo se starat o děti nebo si číst či koukat na telku. Zažijeme to zamlada, docela si to užijeme, ale brzy nás to přestane bavit a děláme to jenom pro vás, aby nám ten vztah déle a lépe vydržel, chápeš? No asi ne.“

„Zrovna tak neprožíváme ty machistické chlapy jako z latinskoamerické telenovely. Co máme z takového chlapa? Přijde z práce, tedy ne rovnou, cestou se ještě někde staví, a rozvalí se u telky. A máme doma další děcko, dalšího fakana kolem kterého musíme skákat a opečovávat ho. Jediné plus je, že nejsme doma samy, že doma máme někoho, kdo nemá čtyři nohy a srst a s kým se dá, aspoň někdy, rozumně mluvit. Nebo se s ním aspoň pohádat. Ona je velká výhoda mít doma někoho, kdo s tebou komunikuje sofistikovaněji, než že na jednom konci štěká a na druhém vrtí. Chápeš to? Asi ani tohle ne.“

„Já vím, nemáš zažitý oboustranně výhodný rodinný život, kdy si manželé navzájem pomáhají a při práci se střídají. Copak se skutečně domníváš, že žena má doma dělat všechno a muž nic? Že už dávno neplatí, že muž ženu živí a žena mu zajišťuje plný servis? Tohle, milánku, byl model našich prapraprababiček a ani tenkrát moc nefungoval. Dnes je jiná doba a role muže a ženy jsou nastavené úplně jinak. Chápeš pojem rovnoprávnost? Asi ne.“

„Podívej, tady jsem ti přinesla pár instruktážních videí týkajících se domácích prací, jak je moderní muži dělají a bravurně zvládají. Ochotně a bravurně, rozumíš? Tak třeba tady se instruktor stará o domácnost, aby byla čistá, pěkná a uklizená. Není to nic složitého, vystačí si s několika málo nástroji, které je hračkou ovládat. Nepotřebuje na to žádnou elektroniku, žádné procesory, WiFi a tak podobně. A není třeba žádné komplikované učení, tohle zvládne opravdu každý.“

„Další je příprava jídel. Všichni skuteční mistři tohoto oboru jsou muži, ale není třeba být skutečným mistrem, stačí zůstat někde na půli cesty. Skutečný mistr stejně nepřipravuje celé menu sám, spolupracují s ním pomocníci, kteří mají rozdělené práce. Ale schválně se podívej, jak zajímavá a tvůrčí práce to je, pokaždé jiná, pokaždé s jiným postupem. Už zvládnout přípravu prostých pokrmů je něco, co si zaslouží obdiv. Koukám, že tohle tě zaujalo, že ano?“

„Pak jsou tady další instruktážní videa, která se týkají údržby domácnosti, jednoduchých truhlářských, zednických a zámečnických prací, které jsou čas od času třeba při různých úpravách a opravách v domě. Ale ty si nechej až na konec, ty skutečně jsou třeba spíše výjimečně a v nové, slušně zařízené domácnosti jako je ta moje, prakticky už vůbec ne. Spíše tě bude zajímat tohle poslední video.“

„Pořád ti vrtá hlavou anatomie ženského těla. Když vynecháme ten malinký kousek tam dole, o který se staráš především, je toho na nás ženách ještě hodně k učení a studování. Podívej tady. Masérské dovednosti. Tohle je způsob, jak ženě působit skutečné potěšení. Vidíš, jak on ji hněte, laská a probírá? Každý sval a kloub? A všímáš si, jak ta žena reaguje? Jak je spokojená a šťastná? A nepotřebuje při tom vydávat žádné zvuky. Jak si libuje? Tohle bys měl ovládat!“

* - * - *

(Po nějakém čase.)

„No vidíš, jak krásně ti to jde. Ta dnešní večeře byla skutečná báseň. Zdravá, lehká, výživná, vyvážená a hlavně chutná. Kuchařské dovednosti zvládáš na jedničku.“

„Ještě tě musím pochválit za uvolňovací večerní masáž. Všechen stres, který jsem v sobě nastřádala za celý den v práci, je pryč. Budu spát jako v bavlnce, jako na obláčku, a ráno budu odpočatá a svěží. To bude krása!“

„Opravdu ses polepšil a děláš mi poslední dobou jenom radost. Jak je tady krásně uklizeno! Radost pohledět!“

„Jen bys nemusel tak třískat nádobím, když ho po jídle umýváš. Vypadá to, jako bys měl vztek. Proč, prosím tě? Vždyť si spolu žijeme jako v ráji. A vůbec nepotřebujeme ten tvůj hvězdolet, co jsem ti zamkla ve sklepě. Tady, na naší planetě, se stejně žije nejlépe v celém vesmíru a neříkej, že ne, nebo tě zase rozmajznu!“

* - * - *

Vratislav Mlčoch

P. S, Povídka nemá nic společného s hrou Mimozemšťan uváděnou Divadlem Bolka Polívky a vznikla bez její znalosti.

Případ Nebezpečných vztahů aneb Prošlého Seladona

(o tuze slušné dívce, nemanželském dítěti, dobrosrdečném starci a velmi nestandardním soužití)

Detektivní povídka z připravované knihy „Lehké případy pro harleyku“

Volná kreace na dané téma

* - * - *

(Entrée Hajzla Romea.)

_ Ne, já opravdu nemám žádný problém s ženami, tedy s tím, jak je získat. Občas mám problém, jak se jich potom zbavit, ale i to mám jakžtakž vyřešeno. Naučil jsem se s nimi hovořit tak, že přímo roztávají. Žádné lichotky, žádné sliby, žádná velká láska, to ne. Na tohleto stejně už žádná nezabere. Já vyprávím příběhy. Příběhy lehce erotické, probouzející fantazii, vše jen v náznacích. Musí si to podstatné domýšlet. No a fantazie vzbudí touhu a na zbytek mám svůj sexappeal a dobré vychování. A jak se jich pak zbavím? Většinou stačí ztratit zájem a slušné vychování. A když ne, nastoupí bezohlednost a krutost. Co také jiného v nebezpečných vztazích, no ne?

* - * - *

(Entrée Andílka Trestu Božího.)

_ Rodiče mne přísně vychovali v bázni Boží. Žádné lehkovážné flirtování s mladíky, žádné schůzky po škole a už vůbec žádné večerní diskotéky a pozdní příchody domů. To neexistovalo. Kdysi dávno, v předpotopních časech, byla taková výchova jistě v pořádku, ale v dnešní době tak leda pro smích mého okolí. Však se mi holky okolo smály „prosím tě, ty jsi ještě panna? V šestnácti?“ Ale když jsem nic nesměla, jak jsem se měla naučit pravidlům moderních vztahů a jejich nástrah? Moderních nebezpečných vztahů? Byla jsem jako ten jelimánek, nepřipravená, nechráněná a tak hned ten první, který mne dostal, mne přivedl do jiného stavu. A já, naivní koza, jsem mu to řekla a čekala, že se zachová jako gentleman.

* - * - *

(Entrée Prošlého Seladona.)

_ Osmdesátka na krku, to už člověk na sex nemyslí. Tedy by neměl myslet a nebýt jako já, kterého stále lákají mladé dívky. Jenže co s nimi? Já už se vážně na nic nezmohu, ať dělám co dělám, a tak si s nimi jen ve vší slušnosti povídám a občas je pohostím nebo někam vezmu a ony mi naopak dodávají chuť do života jen svou prostou přítomností. Vše ve vší slušnosti, jak jinak. Vždyť já vím, že by okamžitě vzaly roha, kdybych si k nim něco dovolil nebo jen naznačil.

_ A ty moje stejně staré kámošky, co se s nimi bavím? Čertice v Kožiše a Prohnaná Naivka? Možná by se mnou chtěly žít, protože lepší nemožný mužský než žádný, ale co bych dělal s tak starými bábami? Vždyť by mi jenom přidávaly léta a nemoci. Furt fňukají, co a kde je bolí, o ničem jiném se s nimi nedá mluvit. To už bych mohl rovnou pod drn.

* - * - *

(Hajzl Romeo řeší závazek.)

_ Předpokládám u žen a dívek, že rozumí modernímu sexu bez závazků a že se podle toho i chrání. Dnes, v době antikoncepce, je přece starost o nechtěné otěhotnění starostí ženy a ne muže. Tak na to kašlu, ať si to holky nějak zařídí. Pak mne ale dokáže pořádně naštvat, když za mnou přijde holka, že je se mnou v jináči a že si ji mám vzít. To si fakt mám vzít holku, kterou sotva znám, se kterou jsem strávil jedno, dvě odpoledne či večery jen proto, že neměla antikoncepci? Vždyť by to byla totální blbost a oboustranná. Jak dlouho by to asi mezi námi fungovalo? Rovnou bych mohl mít předplatné na radnici na svatební obřady a u soudu na rozvody. Takovéto pitomé husy posílám doporučeně do háje a vůbec se s nimi dál nebavím. Mají se naučit pravidlům nebezpečných vztahů!

* - * - *

(Čertice v Kožiše a Prohnaná Naivka hodnotí muže.)

„Vidělas ji už? Prošlý Seladon má nový objev. Mladinká holka, docela hezká, ale zdá se, že je v jiném stavu. Že by to bylo s ním?“

„Ale prosím tě, copak ten se ještě na něco zmůže? Celý život bezdětný a teď, v osmdesáti, si pořídí děcko? A s mladou holkou? To je nějaká blbost.“

„No já nevím, já ji viděla jen jednou, z dálky, a zdálo se mi, že je v tom. Ale to je jedno. Patřilo by mu nakopat do prdele. Solidní chlap, slušná partie, a on se v jednom kuse tahá s mladýma holkama a nás, ženských v jeho věku, si pomalu ani nevšimne. Jsme jenom jeho kámošky!“

„S tím nakopáním do prdele máš recht, ale já bych ho raději napřed pořádně seřezala bejčákem a pak teprve kopla do zadku. Věčný mladík, to tak! Co si vlastně o sobě myslí?“

„Co by si myslel, že nestárne, že je pořád ve formě, že je nesmrtelný. Měly bychom mu to ukázat, proutníkovi! Ještě než mu to ukáže ta mladá, dnes andílek, zítra trest Boží.“

„To bychom tedy měly!“

* - * - *

(Andílek trest Boží poznává reálné muže.)

_ Pro mne je tvoreček, který mi klíčí v břiše, něco posvátného, něco, co musím chránit a pečovat o něj, a ne přítěž a problém, který mi zničí život, a kterého proto musím sama zničit, dokud je čas. Takhle uvažovat nedokážu. Řekla jsem to tomu, který byl zploditelem mého dítěte, a se zlou jsem se potázala. Vysmál se mi, poslal mne na potrat a když jsem něco takového odmítla, zbil mne tak, že jsem málem potratila. A když se to dozvěděli moji rodiče, odmítli mne podpořit, prý jsem černá ovce rodiny a podobně a vyhodili mne z domu. Ještě štěstí, že se mne ujala kamarádka a nechala mne u sebe bydlet. No a já začala zjišťovat, jak vypadá život ženy, která je sama a těhotná.

_ Naštěstí se najdou hodní lidé, kteří mi pomáhají. Jako ten starý pán ze sousedství, kterému jsem párkrát pomohla s nákupem a on mne čas od času pozve k sobě, nechá mne, abych se u něj pořádně najedla a povídá si se mnou. Opravdu hodný, slušný pán. Měla bych mu říci o svém trablu? Jak jsem dopadla?

* - * - *

(Zoufalé dilema Prošlého Seladona.)

_ Copak já jsem něčí poslední naděje, nějaká záchrana před zoufalou a beznadějnou situací? Já? Dědek nad hrobem, kterému táhne na osmdesát? Já sám potřebuji nějakou záchranu, já sám potřebuji péči milosrdné osoby, protože za chvíli se už o sebe nepostarám. A ještě k tomu mít doma novorozeně? Šílená myšlenka! V tom mém malém bytě žít ve třech, z toho jedno mimino, no to je úplně praštěné. Tak praštěné, že si to ani představit nedokážu. Vždyť já jsem nikdy podobnou situaci nezažil, já jsme nikdy žádné dítě neměl a malým dětem jsem se bedlivě vyhýbal, aby se mne nějaké nechytlo a nezůstalo mi na krku.

_ Přitom je to škoda, ta holka je hodná, milá, hezká a podle všeho bude na ni spolehnutí a bude pracovitá, jen prostě měla smůlu, přišla do jiného stavu s nějakým darebákem a rodiče ji z domu vyhodili. Bydlí tady v podnájmu a nikoho vlastně nemá. Otřesná situace, beznadějná perspektiva, chudák holka. Jen skočit pod vlak. Brrr, hrůza pomyslet. Je to škoda, potřebovala by někoho, kdo by ji do začátku podržel, trochu jí pomohl postavit se na vlastní nohy a já bych zase potřeboval někoho jako je ona, aby se postaral o mne, protože ty dvě semetriky, mé kamarádky Čertice v Kožiše a Prohnaná Naivka pro mne udělají jen jednu věc. Rozběhnou se a nakopnou mne do zadku, až poletím.

_ Jenže na druhou stranu, copak bych si ji mohl vzít, uvázat si na krk mladinkou sedmnáctiletou holku s miminem? Copak to jde? Copak to má nějakou budoucnost? Jak dlouho by nám to asi tak vydrželo? A co potom? Rozvod, majetkové vyrovnání? Holý zadek? Chudobinec, starobinec, hospic? Chlap v mém věku je jen kořist k oškubání, nic jiného, nic lepšího. Nic si, chlapče, nemaluj! Zejména pokud jsou to krásné obrázky jako zrovna tento.

_Co mám proboha dělat? Přitom vím, jak velice ona po dítěti touží, až tak moc, že raději se nechala vyhnat z domu než aby šla na interrupci. Je to statečná holka, která si jde za svým a nehledí na oběti. Moc jí to dítě přeji. Jen škoda, že si nevybrala lepšího partnera – vlastně už dvakrát. Nejprve biologický otec jejího dítěte, gauner a darebák, pak já, muž, který nikdy neměl vlastní děti a dnes je už stařec nad hrobem. Copak jí mohu smysluplně pomoci?

_ Co mám proboha dělat?

* - * - *

(Hajzl Romeo nemá slitování.)

_ Celá ta moje avantýra s tou svatou kozou byla blbost a já byl vůl, že jsem si s ní něco začal. Byla to moje první panna, líbila se mi a já byl zvědavý, jaké to asi je s prvničkou. Jenže jsem nepředpokládal, že bude takhle blbá. Holka fakt dopadla na hubu, rodiče ji vyhodili z domu a ona si toho fakana přesto chce nechat. Má vůbec rozum? Uvažuje normálně? Něco takového se už dneska nevidí. No nic, já od ní dávám ruce pryč, ať si dělá co chce, ale se mnou už počítat nemůže. Mizím a pro jistotu důkladně a hned. Fakt to zavání průserem.

* - * - *

(Dialog obou vyšetřovatelů případu – kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka a poručíka Veroniky Hubačové.)

„Ronko, představ si, co bylo dneska na oddělení. Máme nový případ a totálně praštěný. Přišla za námi mladá holka a že se jí…“

„Mladá holka? A hezká? Aby ses mi do ní nezakoukal, ty můj Goleme, když jsem doma s outěžkem a nemůžu tě ohlídat!“

„Ale Ronko, co bych se do ní zakoukával, když miluji tebe! Miluji jenom tebe a taky ty naše děcka, Zdeněčka, malinkou Verunku a taky Jarouška, co se nám má narodit. Jak bych mohl od vás odejít, když mne potřebujete a já potřebuji vás, vás všechny a moc! Co bych si bez vás počal?“

„Ach, Jarku, já jsem tak ráda, že tě mám, Golema se zlatým srdcem, velikého tátu, co se o nás stará a nemůže bez nás být! Já jsem s tebou šťastná, jenom někdy lituji, že jsem tě raději už dávno nezabila.“

„Nezabila? Proč, prosím tě? Dělám něco špatně?“

„Právě že vůbec nic, jsi naprosto báječný po všech stránkách. Jenže já s takovou od tebe nedokáži odejít a co bude s mou policejní kariérou? Ztvrdnu tady, na malém městě, žádný postup, žádná kariéra, nic.“

„Ale Ronko, neztvrdneš, uvidíš. Pořád jsi činná, i teď, když máš malé caparty, pořád si děláš jméno a já ti s tím pomáhám, co mohu. U policie to nejde nahoru rychle, ale zato jistě. A tady, na malém městě, neztvrdneme. Když se naskytne příležitost, půjdeme dál, do krajského města nebo do hlavního města. Postěhuji se s tebou i s dětmi, když bude třeba.“

„Tak povídej, co je nového, rychle, ať neprošvihneme kariéru, která na nás čeká, ty moje zlato zlatisté!“

* - * - *

(Dialog obou po chvilce, věnované drobným něžnostem, pokračuje.)

„Tak k nám přišla ta holka, mimochodem má už podobně velké bříško jako ty, že se jí ztratil snoubenec. Ale pozor, teď přijde to nejlepší! Jí je sotva sedmnáct, ale jemu už skoro osmdesát a kromě ní má ještě dvě stejně staré přítelkyně, tedy stejně staré jako on. A ona netuší, co se stalo, protože on je už nezvěstný řadu týdnů, od té doby, co se dozvěděl, že ona s ním čeká dítě.“

„Tak to je jasné, utekl od otcovských povinností. Ach, Jarku, já jsem tak ráda, že s tebou takové starosti nemám!“

„No to mne taky hned napadlo, ale zase, že by se neozval tak dlouho a tady všechno nechal? Ona má strach, že se mu něco stalo, že ty dvě staré fúrie, jak jim říká, mu něco ze závisti a ze zlé vůle udělaly.“

„Tak teď to začíná být opravdu zajímavé, i když si pořád myslím, že on utekl sám od sebe a někde si zařizuje novou existenci a čeká, jak to s ní a s dítětem dopadne. Asi se k nim nechce vůbec hlásit, asi se chce úplně vypařit, aby nemusel vůbec nic platit, ani korunu.“

„Tak to by bylo tuze snadné, na tom bychom si pověst ani kariéru nevybudovali.“

„To máš, Jarku, pravdu, téhle situace bychom měli využít, prošetřit všechny možnosti a podezření.“

„Moje řeč, Ronko, moje řeč!“

* - * - *

(Dialog pokračuje po delší přestávce vyplněné lehkou rodinnou večeří a ukládáním dětí k spánku.)

„Ještě ti musím povědět jejich přezdívky, aby ses orientovala v té jejich hatmatilce. Mně to chvíli trvalo, než jsem se rozkoukal. Tak té mladé říkají Andílek Trest Boží, to z ní zřejmě vypadlo nechtěně. Mám dojem, že to hodně sedí. Dnes andílek, zítra trest Boží. Další žena je Prohnaná Naivka, které je hodně přes sedmdesát, ale strojí se jako by jí bylo sotva patnáct. Třetí žena je Čertice v Kožiše, která prý za mlada praktikovala S/M hrátky a zůstalo jí to dodnes. Paráda, co? No a on je Prošlý Seladon, tedy nejen s prošlou záruční lhůtou, ale i s prošlou dobou expirace, po které jsou biologické preparáty a léčiva nejen nepoužitelné, ale dokonce zdraví škodlivé. S touto přezdívkou bude sotva spokojený.“

„To jsou dobré přezdívky, ale jsou oni vůbec normální nebo je to nějaká zastydlá puberta?“

„Určitě hodně zastydlá a taky podebraná, zanícená puberta, vždyť nejen ty přezdívky, ale i jejich způsob života je hodně cáklý.“

„To ses, Jarku, vyjádřil ještě hodně mírně. Ale povídej, co dál?“

„Mám takovou myšlenku, Ronko, že já bych pátral, jestli se mu něco nestalo nebo jestli se nestal obětí trestného činu, a ty bys zatím pátrala pomocí počítače, zda se někde neskrývá.“

„Ale Jarku, tím se neproslavím, to mám moc lehký úkol.“

„To právě naopak, Ronko moje. On se skrývá, to je téměř jisté, ale nikde není hlášen, tedy kromě svého starého bydliště, kde se nevyskytuje, nikde celostátně. Zřejmě bydlí u nějakého příbuzného, kamaráda nebo u nějaké přítelkyně a je důkladně zašitý. Skoro určitě ne v našem městě a okolí, tady by ho už dávno někdo někde potkal. Takže ty máš mnohem těžší úkol a jestli ho rozlouskneš, máš k dobru pořádně veliký červený bod.“

„Takhle se mi to líbí o moc víc, nemám ráda snadné úkoly. Ale budeme spolupracovat coby parťáci, platí, Jarku?“

„Samozřejmě, žádné levoty, žádné podrazy, pevná parta jako vždycky.“

„Ach, Jarku, nedovedeš si představit, jak já tě miluji! Pojď sem, ty moje zlatíčko, já ti to musím oplatit!“

„Ale Ronko, pamatuj na Jarouška!“

„Jenom to nech celé na mně. Uvidíš, že Jaroušek nepozná, že tam má návštěvu a že bude celou dobu v klidu. Už se mi po tobě tolik stýská…“

* - * - *

(Kapitán JUDr. Jaromír Kohoutek vyslýchá Prohnanou Naivku.)

„Ale pane kapitáne, proboha, proč bych Prošlého Seladona někde skrývala? Vždyť bych byla sama proti sobě. Dědek, co je na mladé holky. Jako ta poslední. Sice vypadá jako andílek, ale pro tak starého dědka je to trest Boží, no ne? A to ho mám krýt? Před jeho vlastní blbostí? Za chvíli by se mu začalo po ní stýskat a vrátil by se k ní. I k jejímu fakanovi. Pokud bych toho olezlého dědka chtěla zpátky, jakože ho nechci ani omylem, bylo by nejlepší ho nechat pěkně s ní, aby si užil jejího těhotenství a pak všech těch radostí s čerstvě narozeným fakanem, prořvané noci, věčné přebalování, koupání, krmení, blinkání a tak dále. Za dva, maximálně tři týdny bych ho tady měla zpátky, protože tohle přece není pro chlapa v jeho věku. Vždyť už má dávno prošlou dobu expirace, tak co s ním? Jenže tohle si ta mladá husa neuvědomuje a tak o něj pořád stojí no a on před ní utíká. Ale kam utekl, to opravdu nemohu sloužit. Kdybych to věděla tak vám to rovnou povím, abyste ho k ní pěkně přivlekl a ten starý kozel si pořádně užil, co si spískal. Patřilo by mu to!“

* - * - *

(Porada poručíka Veroniky Hubačové s kapitánem JUDr. Jaromírem Kohoutkem nad případem.)

„Tak jsem mluvil s Prohnanou Naivkou a podle její výpovědi se zdá, že to neudělala. Ona tvrdí, že by ho nejraději vyexpedovala k Andílkovi Trestu Božímu, aby si pořádně užil malinké děcko a pak od nich utekl, protože ty trable s novorozencem už dávno není schopen snášet.“

„No tohle vypadá na promyšlený postup a rafinovanou pomstu, co říkáš, Jarku?“

„Však právě. Ale kdo ví, možná mu napřed ve vzteku ublížila a potom ji napadla tato výmluva.“

„I to je možné, i tak se to mohlo stát. Takže podezřelá bude dál?“

„Co jednou policie dostane do drápů, to jen tak nepustí, vždyť to znáš, Ronko.“

„Jasně. No a já jsem v háji. Ten chlap se nejen nikde nehlásil, ale ani jeho blízcí příbuzní jej u sebe nejspíše neschovávají. Ono jich zase tolik není, jenom tři, a ti všichni mají malé byty a žádné jiné nemovitosti, kam by mohli Prošlého Seladona ukrýt na delší dobu. Žádné chaty, kanceláře, dílny a podobně. Už jsou všichni také v důchodu a na rozhazování nemají.“

„A chlap se schovává kdesi, Bůhví kde, a my ho nenajdeme.“

„No právě, Jarku.“

„Ale něco přece. On zmizel i se svým autem a to auto někde jezdí. A když jezdí, občas někde špatně zaparkuje, udělá nějaký přestupek a tak. Zkus se po tomhle podívat, Ronko.“

„Super nápad, Jarku, děkuji!“

„Není zač, parťačko moje!“

* - * - *

(Kapitán JUDr. Jaromír Kohoutek vyslýchá Čertici v Kožiše.)

„Ale pane kapitáne, proč bych toho prošlého dědka schovávala, no řekněte, nač by mi byl? Já přece ještě nejsem tak stará, abych se spokojila s dědkem v jeho věku. Takový je akorát tak pro mladé, blbé holky, které si myslí, že se starým dědkem udělají nějaké terno. Leda tak houby! Já už na něj dávno kašlu, dávno předtím, než udělal Andílkovi Trestu Božímu toho fakana, a když jsem se dozvěděla o té jeho nehodě, chechtala jsem se jako blázen, protože tohle mu přeji, dědkovi věčně mladému. To je přesně to, co takového blbouna důkladně vytrestá. Já bych ho tak akorát ještě důkladně spráskala karabáčem, aby měl na prdeli dlouhou a bolestivou památku, debil jeden. A pak ho poslala k Andílkovi a jejímu fakanovi. Stejně je mi to divné. Prošlý Seladon nikdy se žádnou babou neměl děti, i když se o ně několikrát pokoušel s různými ženskými, a teď, když by už dávno měl být impotentní, se mu poštěstí obtěžkat mladou holku. Najednou, z ničeho nic. Není to trochu divné?“

* - * - *

(Další porada poručíka Veroniky Hubačové s kapitánem JUDr. Jaromírem Kohoutkem nad případem.)

„Tak Ronko, máme další možný motiv. Čertice v Kožiše naznačuje, že Prošlý Seladon byl celý život neplodný, protože nikdy se žádnou žádné dítě neměl, i když se o to prý několikrát pokoušel. Tak kdoví, jak je to s jeho otcovstvím, a kdoví, zda Andílek Trest Boží na něj neušila nějakou boudu a on se proto ukrývá, neboť pevně věří, že on sám nemůže být otcem,“

„Tohle je sice pěkné, Jarku, ale otcovství by si ti dva měli vyřešit sami testem DNA, od toho my tu nejsme. My máme najít Prošlého Seladona, ať už je otec nebo není. Vždyť to ani nevíme, kdoví, jestli si to ta bába mstivá nakonec celé nevymyslela.“

„To máš pravdu, Ronko, je to baba mstivá, co by se nejraději pořádně oháněla karabáčem nad dědkovou prdelí.“

„Tohle ti řekla?“

„Právě! Tak podezřelá bude dál a obzvláště!“

„Tak vidíš. Ale já měla štěstí v evidenci přestupků motorových vozidel.“

„Opravdu? To je super zpráva, povídej!“

„V hlavním městě na jednom sídlišti několikrát evidovali špatně zaparkované auto Prošlého Seladona, protože je to staré sídliště a parkovat se tam pořádně nedá. A vždycky v noci, takže tam nejspíše bydlí. Ale hlášený tam není a nebydlí tam ani nikdo z jeho příbuzných.“

„To je stejně moc dobrá stopa, Ronko, už ho tak napůl máme!“

„Jen se moc netěš, Jarku. Jednak to sídliště je obrovské, žije v něm pomalu tolik lidí co v našem městě, jednak on tam bydlet nemusí, třeba tam byl párkrát u někoho jenom na návštěvě.“

„I tak, Ronko, je to super zpráva. Už máme nějakou stopu, už se máme čeho chytit!“

„Ale jak ho vypátráme? Když se těch jeho dvou bab optáme, jestli tam někoho nezná, mohly by ho varovat a on zase zmizí, tentokrát ještě lépe.“

„Optáme se Andílka Trestu Božího, ta ho varovat určitě nebude.“

„Jo, tak tohle by šlo. Víš co, Jarku? Já se s ní spojím a zajdu si s ní na kávičku a na všechno se jí vyptám. Na tu adresu i na to otcovství. Bude to lepší, než kdybys ji vyslýchal ty jako chlap.“

„To je pravda, Ronko. A víš co, vezmi sebou Zdeněčka a Verunku, bude to takové posezení mamin a ona ztratí ostražitost.“

„Super, Jarku, díky za radu! Jo, vidíš, ještě mi vysvětli jednu věc. Co budeme dělat, když ona tam nebude nikoho znát?“

„I tak si poradíme. Dáme autu botičku, on někdo přilítne a hned budeme chytřejší.“

„A když nikdo nepřilítne?“

„Tak to bude průšvih. To bude znamenat, že auto někdo získal trestnou činností a že to s Prošlým Seladonem bude špatné, ne-li beznadějné. Auto otevřeme, sejmeme zevnitř biologické stopy a otisky prstů a porovnáme je s databází. Současně po Prošlém Seladonovi vyhlásíme pátrání napřed celostátní, později mezinárodní. Budeme zkrátka postupovat jako při vyšetřování vraždy. Ale toto Andílkovi Trestu Božímu raději neříkej, zbytečně bys ji znepokojila. Ale vždyť to všechno víš, tohle vás přece museli učit na škole, ne?“

„Ono, Jarku, není na škodu se optat nějakého praktika.“

* - * - *

(Krátké intermezzo Prošlého Seladona.)

_ Zašitý jsem tady parádně, nikdo mne zatím nenašel a nikdo mne tady ani nenajde. Ještě tady nějakou dobu vydržím a pak se buďto po něčem novém poohlídnu nebo se vrátím domů. Ještě uvidím. Dobře jsem si to zařídil. Jenže, jako na potvoru, si mi po Andílkovi Trestu Božím stýská. Stýská se mi moc a čím dál víc. Copak asi dělá? Nenaložil jsem na ni moc těžké břemeno? Není zoufalá nad únosnou mez? Nevím, bojím se zajet domů a zjistit, co se děje, co je nového. A bojím se spojit i s těmi dvěma dračicemi, mými kamarádkami. Kdoví, co by mi ze msty vyvedly. Raději to vydržím a budu tady pěkně potichu sedět, ani nemukat, ani nevykukovat. Jako při hře na schovávanou.

* - * - *

(Další porada poručíka Veroniky Hubačové s kapitánem JUDr. Jaromírem Kohoutkem nad případem.)

„Tak jsme měli kliku, jsme na dobré stopě. Andílek Trest Boží si vzpomněla, že tam jednou s Prošlým Seladonem byla na návštěvě u jeho dávného spolužáka a ten spolužák tam má velký byt, kde by Prošlý Seladon mohl nějakou dobu dokonce bydlet. Jméno i adresu mám.“

„Tak super, já tam zajedu raději sám, s tím tvým břichem taková cesta už pro tebe není.“

„Jasně, Jarku, zajeď. Bude to tak lepší než kdybych jela já. Ještě by to mohlo vypadat, že ho naháním já coby matka jeho dítěte.“

„Budu aspoň moct předstírat, že Prošlého Seladona hledáme kvůli důležitému svědectví v jakési trestní kauze. A co to otcovství? Řekla ti něco?“

„Jenom to, že Prošlý Seladon je její jediná naděje, protože pravý otec se na otce vůbec nehodí, je to nějaký lump, který je stále jednou nohou v kriminále, a ona nikoho jiného nemá.“

„Tak to je na tom holka tuze blbě. Jasně, Prošlému Seladonovi se nechce tahat za jiného kaštany z ohně. To je fakt blbé. Ale já se nad tím ještě zamyslím a možná mne něco napadne. Cosi už mám v hlavě, ale je to ještě tuze nezralé, nehotové.“

„Jarku, ty jsi opravdu neskutečně dobrý člověk, chlap, jakého ženská jen tak nenajde. Víš co, vždyť tam nemusíš jet rovnou, ještě to oba produmáme a poradíme se co a jak. Mně je té holky také líto, nechtěla bych, aby s malým děckem zůstala na ulici nebo v nějakém provizoriu. Vždyť teď bydlí u jakési kámošky!“

„Dobrá, Ronko, něco vymyslíme a já bych tam zajel po neděli.“

* - * - *

(Prosté štěstí Prošlého Seladona.)

_ Nakonec mne našli a ani to prý nedalo moc práce. Inu mladí a ty jejich počítače, s těmi jsem nepočítal. Ale nelituji toho. Jarda Kohoutek, který za mnou přijel, totiž není obyčejný policajt, který se ohání obuškem a klepetama, ale moudrý muž, který toho o životě opravdu hodně ví. Ani jsem mu nemusel nic moc vysvětlovat. Spíš vysvětloval on mně, já se vyptával a sem tam jsem mu něco upřesnil a když jsme vpodvečer skončili, měli jsme sice něco vypito, ale zároveň hotovo. A já byl šťastný, protože mi rázem přestalo být smutno a přestalo se mi stýskat po Andílkovi Trestu Božím. Věděl jsem, že ji druhý den ráno uvidím a že bude mezi námi všechno v pořádku. Volali jsme si a domluvili se. Jen jsme s Jardou nemohli odjet, protože jsme popojeli. Ale ta jeho to pochopila.

_ Jardovi Kohoutkovi se můj problém podařilo vyřešit naprosto parádně. Co parádně, dokonale. Geniálně. Bylo mi té holky celou dobu líto a to její dítě jsem jí přál, ale zase, na druhou stranu, znáte to. Když si chlap v mém věku vezme mladou holku s dítětem, je z něj rázem chudák a postupem času se jeho situace jen zhoršuje. To je přírodní zákon zachování druhu, se kterým se nic dělat prostě nedá. Chtěl jsem s ní žít, pomáhat jí, nechat si pomáhat od ní a přitom jsem na to nehodlal doplácet. To je zase můj zákon zachování druhu, tedy mé osoby, abych byl přesný. No a Jarda našel řešení. Budeme spolu a přitom já budu chráněn, budu jí pomáhat a zajišťovat jí i dítěti potřebnou materiální jistotu a přitom ta pomoc nebude zneužitelná. Bude mít vše, co bude potřebovat, ale přitom bude muset na mne brát ohled. No řekněte, není to šalomounské řešení? A čekal by někdo něco takového od policajta? No řekněte, čekali byste to právě vy?

_ A Andílek Trest Boží, jak ji pojmenovaly ty mé dvě fúrie, se už tak jmenovat nebude. Ode dneška bude Květuška, když se tak krásně, květinově, voňavě a pestrobarevně jmenuje. Zaslouží si to. Je krásná, voňavá, barevná květinka.

* - * - *

(Kapitán JUDr. Jaromír Kohoutek na návštěvě v porodnici u poručíka Veroniky Hubačové o pár týdnů později.)

„Ronko, náš Jaroušek je prostě boží miminko. Nádherný. Právě jsem se byl na něj podívat. Ležel tam, koukal kolem sebe zvědavě, ale neplakal, nekřičel jako některé děti vedle něj. Klidné, rozumné miminko jako jeho máma. A jak je pěkný! Oči má úplně po tobě. Je ještě celý pomačkaný, jak se tlačil ven, ale to se brzy spraví a bude naprosto úžasný. Já mám takovou radost! Ta kytka a bonboniéra, co jsem ti donesl, nejsou dost velké aby vyvážily tu radost, kterou mám. Moc a moc ti děkuji a moc a moc tě miluji!“

„Ale Jarku, vždyť na něm máš taky podíl. Bez tebe by nebyl takový, jaký je. Ale podívej, kdo to leží u okna.“

„Ale vždyť to je…“

„No právě, rodily jsme prakticky současně. Má malou holčičku, jmenuje se Verunka, hádej po kom.“

„No tohle! To bych tedy nečekal!“

„Dobrý den, pane kapitáne, jsem moc ráda, že vás zase vidím, a moc vám děkuji za to, co jste pro nás udělal. Všechno se spravilo, já mám zázemí, mám kde bydlet, nebudu mít hmotnou nouzi a bude o nás dvě postaráno. Dobře postaráno. Ten můj právě všechno zařizuje.“

„Já jsem moc rád, že jsem vám dokázal pomoci a že jste v pohodě.“

„Byla to ta nejlepší pomoc a naprosto dokonalé řešení, co jste vymyslel. Vše se v dobré obrátilo.“

„Ale to jsem nebyl já, vymysleli jsme to společně s Ronkou, ona je ta hlavička. Však také byla od náčelníka pochválena, jak bravurně celý případ vyřešila.“

„Ale Veronika zase totéž říká o vás. Jak to tedy vlastně bylo, co jste tomu mému nakonec řekl?“

„Vlastně nic moc. Celou dobu jsme mu vykládal o mém otci, jak je šťastný, že má u nás teď už tři vnoučata a jak se na ně pokaždé těší.“

„Jarek je moc skromný, ono toho bylo jistě o moc víc, co mu řekl, ale z něj to nevytáhneš a já to také nevím.“

„Pane kapitáne, jsem moc ráda, že jsme se s Veronikou seznámily a chtěla bych vás požádat, zda bychom mohly být přítelkyně. Nebudete proti tomu nic mít?“

„Já? Ani náhodou. Tohle si přece rozhoduje Ronka sama, ne já. A toho pana kapitána si nechejte od cesty. Vždyť si můžeme tykat, pokud vám to nebude vadit. Já jsem Jarek.“

„Vadit mi to rozhodně nebude. Já jsem Květa a jsem moc ráda. Víte, tedy víš, myslela jsem, že by ti mohlo vadit, že jsem taková, však víš jaká.“

„Nevadí a vadit nebude. Ona totiž Ronka není žádný svatoušek a já také ne. Vzpomínám si na jednu dívku, která před časem na mé harleyce jezdila…“

„Jarku, prosím, tohle sem netahej, o tom nemluv nikdy a s nikým.“

„Ano, Ronko, jak si přeješ, už mlčím jako hrob.“

„A pojď sem, ty můj Goleme, ať ti mohu dát velikou pusu jako dík za to, jaký jsi báječný mužský. Lepšího jsem nemohla získat!“

„Ale Ronko, to je přece jen trochu moc chvály, ještě ti zpychnu.“

„Pojď a neodmlouvej. A nezpychneš, to ty nedokážeš, to u tebe nehrozí…“

* - * - *

(Hajzl Romeo má lepší nápad.)

_ Koukejme tu mou svatou kozu jak si jezdí s kočárkem po městě. Myslel jsem, že nakonec se toho děcka zbaví, dá ho k adopci nebo tak něco, ale ona si ho doopravdy nechala! Žije s nějakým starým dědkem, no jasně, koho jiného by také sehnala, no ne? A docela dobře se jim musí podle všeho dařit, dědek bude asi zazobanej! Tak tohle jsou úplně nová fakta a já bych měl celou situaci zgruntu přehodnotit. Však co, jednou jsem otcem toho dítěte já a tak mám jistá práva. Jaké právo má ten dědek? Ať táhne do prdele! Však by už dávno měl být v hrobě!

* - * - *

(Andílek Trest Boží trne hrůzou.)

_ Proboha, Hajzl Romeo mne viděl! A jak na nás koukal! Úplně mi zatrnulo. Ten mi tady ještě scházel! Určitě ho napadne nějaká sviňárna a půjde po mně. Tak tohle tedy ne! Já si od něj znovu život zkazit nenechám, od toho hajzla, lumpa, vyžírky! To v žádném případě NE!!!

* - * - *

(Rozhovor Andílka Trestu Božího s Hajzlem Romeem na náměstí o pár dnů později.)

„Květo, Květo, počkej, chci s tebou mluvit!“

„Ale já s tebou ne!“

„Neblbni, vždyť máme spolu dítě.“

„My dva dítě? To ani omylem. Moje dítě má neznámého otce.“

„Ale… Vždyť jsi tenkrát byla za mnou, abych si tě vzal.“

„Já jsem si tě nikdy vzít nechtěla a dítě s tebou nemám. Jenom si vzpomínám, jak hnusně ses ke mně zachoval a že jsi mne zmlátil, až jsem málem potratila.“

„Tak na tohle si zase nevzpomínám já. Vždyť jsi mne milovala a to dítě je následek naší lásky! Já jsem jeho otec a mám svá otcovská práva!“

„To dítě má neznámého otce a hotovo. Ty jím nejsi a žádná práva tím pádem nemáš.“

„Přece ale nebudeš žít s tím starým dědkem, který je starší než tvůj vlastní dědeček!“

„Ten starý dědek mne nechává u sebe žít, já se mu starám o domácnost a on zas o mne. A na mé dítě je hodný jako by bylo jeho. Já jsem takto spokojená a nehodlám na tom nic měnit. Už vůbec ne s takovým darebákem jako jsi ty. Však víš, co mi můžeš a kam pak jít! Čau!“

„Ale Květo… Jen počkej, já ti nedám pokoj a ty nakonec změkneš! Dám ti přes hubu a bude!!!“

* - * - *

(Telefonický hovor mezi Andílkem Trestem Božím a poručíkem Veronikou Hubačovou.)

„Ahoj Ronko, prosím tě, mám velký problém. Najednou, z ničeho nic, se tady objevil ten můj Hajzl Romeo, ten, co s ním mám Verunku, však víš, říkala jsem ti o něm. A motá se kolem našeho domu a věší se mi na paty a už na mne i něco zkoušel. Objevil, že mám kde bydlet a že je o mne postaráno a chtěl by se přiživit. Prý má jako otec svá práva! Potřebovala bych, abyste mi s Jarkem pomohli se ho zbavit.“

„Jistě, Květo, ale opravdu to chceš? Je to otec tvého dítěte, mladý muž, možná by byl pro tebe lepší partner než Prošlý Seladon. Vždyť je už dědek nad hrobem!“

„Vzpomínáš si, jak se ke mně zachoval když zjistil, že si Verunku chci nechat a že nechci jít na potrat? Zmlátil mne, že jsem málem potratila. S takovým chlapem bych měla žít? Co bych od něj mohla čekat? Další rány? Já vím, Prošlý Seladon je stařec a je už impotentní, ale chová se ke mně hezky, zajišťuje mi domov a živobytí a na Verunku je hodný jako by byla jeho. Je z něj hodný dědeček. To ho mám hodit přes palubu a pověsit si na krk chlapa, který by mne mlátil a kterého bych musela živit?“

„Promiň, jistě, máš úplnou pravdu, Prošlý Seladon je v tvé situaci lepší volba. Mnohem lepší. Tak jak to uděláme?“

„Já bych šla v pondělí nakoupit a vy byste zpovzdálí hlídali, zda si něco na mne nedovolí, a kdyby ano, tak byste zasáhli. Šlo by to?“

„Dobrý nápad. V pondělí, než půjdeš, tak mi brnkni a my tam přijedeme.“

„Díky, tak v pondělí.“

* - * - *

(Hajzl Romeo má dost.)

_ Tak tohle jsem tedy nečekal. Netušil jsem, že má takové zastání. Toho starého dědka bych zmáknul levou zadní a ji také. Ale tyhlety dva ani náhodou. Policajti – motorkáři! Hotoví zabijáci! To, co jsem slízl na chodbě jejího domu, mi fakt stačí a raději už za ní nepolezu a otcovská práva nechám plavat. Byl to hodně blbej nápad. O hubu.

* - * - *

(Prošlý Seladon si mne ruce a postará se.)

_ Květuška šla nakoupit a na zpáteční cestě na ni čekal ten gauner, otec jejího dítěte. A hned na ni spustil bandurskou, že má svá otcovská práva a tak. Jenže se tam najednou objevili ti její kamarádi, policajti – motorkáři, ten můj známý Jarek Kohoutek se svou parťačkou a ti mu to pěkně vytmavili. A Květuška se nedala a taky mu nandala svoje a mne se zastala. Prý jsem bezva chlap ječela na něj, že jsem to slyšel až nahoru. A že na dítě nemá žádný nárok, že není její otec, že je jenom její. Tak to jsem opravdu rád, že si mne váží a že chce zůstat se mnou a ne se vrátit k němu. Udělal jsem dobře, že jsem dal na Jarka a našel odvahu žít s ní. Je to prima ženská, která si dovede vážit všeho, co pro ni dělám. A navíc je opravdu pracovitá a schopná, udělala si kurz pečovatelky, zvládá postarat se jak o dítě, tak i o mne a já se snažím jí to co nejvíce ulehčit, být pokud možno soběstačný. Malé Verunce ani mně nic nechybí a já jsem tuze spokojený. Byl jsem blázen, když jsem se bál malých dětí, protože ty dokáží člověku jako jsem já život doslova prozářit.

„Květuško, sluníčko moje, já jsem tak šťastný, že jsi se mnou a že u mne zůstaneš. Já jsem se moc bál, že odejdeš s tím svým Hajzlem Romeem a já tady zůstanu sám. Když tady chceš se mnou zůstat, tak já všechno zařídím tak, abys po mé smrti všechno zdědila, můj byt a tu trochu majetku, co mám, a o zbytek se už jistě postaráš sama, když jsi tak šikovná a máš i dobré a potřebné povolání. Můžeš dál dělat pečovatelku, zájemců budeš mít hromadu a nouzi už nepoznáš, uvidíš. A z té tvé Verunky nakonec vyroste velká, krásná a chytrá dívka, tak jako z její maminky!“

„Děkuji ti, ty jsi mé požehnání, tys mne zachránil a vytáhl z bídy, z beznadějné situace a já ti to do nejdelší smrti nezapomenu a stále ti budu vděčná. Však máme být jak já, tak má Verunka, za co!“

* - * - *

(Čertice v Kožiše a Prohnaná Naivka jsou pobouřené.)

„Tak jsem ti včera viděla Prošlého Seladona s tou jeho. Vezla ho na kolečkovém křesle, kolem nich poskakovala ta její holčička a jeli někam nakoupit nebo co. Dědek štěstím jenom zářil!“

„Já vím, to dělá ta mladá holka, co se o něj stará a žije s ním, a ta její holčička. Omládl a spravil se a přitom měl už dávno být pod drnem. Osmdesátku má dávno pryč a má mladou holku s dítětem. Hanba mluvit!“

„Napsala jsem stížnost na radnici a pěkně vypsala, jaké to mezi nimi je. Víš, co mi odpověděli? Že provedli kontrolu, že je všechno v pořádku, klient je spokojený, ona že splňuje všechny kvalifikační předpoklady a malé dítě není překážkou. A že při jeho věku a zdravotnímu stavu má na pečovatelku nárok a její věk je výhodou.“

„No jasně, Prošlý Seladon si dovede všechno po doktorech a na úřadech zařídit, na to je machr!“

„Ona asi bude dobrá, když všechno zvládla, potvora s nemanželským dítětem. Kdoví jak to má zašmajchlované, to víš, mladá ženská s impotentním dědkem. Ale pod peřinu jim nevidíš.“

„Hanba mluvit! Přímo nebezpečné vztahy to jsou. A my abychom nakonec byly rády, když se o nás dvě postará taky…“

„No to snad ne!“

„Proč ne? Vždyť je to pořádná, pracovitá ženská a kvalifikovaná pečovatelka. Třeba by nám ta její péče také prospěla a prodloužila život…“

„A jsme kamarádky Prošlého Seladona…“

„A určitě jí nějaké peníze navíc přijdou vhod…“

* - * - *

Vratislav Mlčoch

P. S. Text nemá nic společného s inscenací Nebezpečné vztahy Městského divadla Brno a postavy v něm i jeho zápletka jsou smyšlené.´

Výstava obrazů Michaela Rittsteina Cestou necestou ve foyer Divadla Bolka Polívky

Foyer brněnského Divadla Bolka Polívky zaplní pozoruhodná díla malíře, kreslíře, grafika a ilustrátora, jednoho z nejvýznamnějších současných českých umělců Michaela Rittsteina. Vernisáž výstavy jeho obrazů nazvané Cestou necestou se uskuteční v pátek 22. března v  16:45.  

Michael Rittstein absolvoval Akademii výtvarných umění, kam se v  roce 2001 vrátil jako vedoucí pedagog ateliéru malby. Vystavuje na mnoha samostatných i společných přehlídkách doma i v  zahraničí, jeho obrazy jsou součástí sbírek světových galerií i soukromých sběratelů.  Pro jeho tvorbu je typický sarkastický a ironický pohled, vtipně glosující všednodenní život, stejně jako barokní rozmach bravurního koloristy spojený s lehkostí rozeného kreslíře-vypravěče, pro něhož monumentalita není dána formátem. On sám v  jednom z  rozhovorů na otázku, co chce od umění, odpověděl:  „Zajímá mě, jak se u něj pobavím. Můj základní požadavek zní — nenudit se. To platí i o mých obrazech. Nechci se u nich nudit já a přeji si, aby se u nich nenudili ani diváci.“ A to je ostatně ta nejlepší pozvánka na Rittsteinovu výstavu, kterou v Divadle Bolka Polívky bude možné zhlédnout až do konce dubna.

Komediální one man show Pala Seriše Pozemšťan vypráví o lidech 21. století očima mimozemšťana

Druhou premiérou letošní sezony v Divadle Bolka Polívky bude 5. dubna od 19.00 autorská inscenace Pozemšťan v podání herce Pavola Seriše a v  režii Hany Mikoláškové. Fyzickým stand-upem i komediální pantomimou autor vypráví bláznivý příběh o mimozemšťanovi, který při svém pobytu na Zemi shledá, že by se rád stal člověkem. Pavol Seriš v  inscenaci satiricky pohlíží na chaotický svět, který dnešní člověk přijímá jako normu. Pozemšťan je divadelní zprávou o lidech
21. století, kteří se dívají všude kolem sebe, jen ne do zrcadla.

Při putování po planetě Zemi zjišťuje zbloudilý mimozemšťan, že by se chtěl stát člověkem. Bedlivě zkoumá, jak se takový člověk projevuje, a po letech studia se z  něj stává opravdový specialista! Mimozemský původ mu umožňuje nezaujatý a zcela nový pohled na lidi i na každodenní situace. Podaří se mu pochopit naše chování natolik, aby se mohl rozloučit se svou šedivou planetou a zapadnout do společnosti na pestrobarevné Zemi?

„Zkusili jsme se na člověka podívat z  výrazného, až mimozemského nadhledu. Každodenní situace sledujeme očima bytosti, která se snaží najít souvislosti mezi tím, co lidé říkají, co dělají a jak se chovají. Mimozemšťan si realitu vykládá na základě vnějšího pozorování a ne vždy se mu podaří rozklíčovat příčiny lidského chování. Tím se dostává do vtipných, ale i prekérních situací,“ říká dramaturg inscenace Matěj Randár.  

„Tento kus píšem už viac ako rok. Človek odpozorovaný primárne skrz telo je mimoriadne bohatá a nevyčerpateľná téma. Už len to ako chodíme alebo ako sa správame v  parku či na plese ma neprestáva fascinovať. Verím, že sa nám, inscenátorom, podarí túto fascináciu človekom premietnuť do výsledného divadelného tvaru,“ doplňuje autor a herec Pavol Seriš.

Pavol Seriš po studiu anglického a norského jazyka na FF MU absolvoval Ateliér fyzického divadla na Divadelní fakultě JAMU. V  prosinci 2017 dokončil na JAMU doktorské studium; svou disertační práci věnoval divadelní tvorbě Bolka Polívky v  letech 1972-1987. Od roku 2018 působí na Janáčkově akademii jako pedagog. Jako dramatik a herec se věnuje převážně autorskému divadlu jednoho herce. Se svými inscenacemi Chutilo vám, páni?, Zo ZOO, Autor, Pri kase a dalšími pravidelně vystupuje kromě  Slovenské a České republiky i v zahraničí. Ve své tvorbě kombinuje pohybové divadlo, stand-up comedy, pantomimu či tanec, které koření absurdním humorem. Za své autorské inscenace získal mnoho ocenění: například Cenu za nejlepší herecký výkon na FITUA festivalu 2015 v Agadiru v  Maroku, Poctu Objev roku na festivalu alternativního umění ...příští vlna/next wave... 2014 v  Praze, Hlavní Cenu na European Young Theatre 2015 v  italském Spoletu či Cenu publika na festivalu Monomaffia 2016 v  estonském Pärnu. S  Divadlem Bolka Polívky spolupracuje Seriš na úspěšných Re-kabaretech a je následovatelem tradice pantomimy a fyzického divadla.


Jaro přinese drama milostných intrik Nebezpečné vztahy

„Rozkoš je jediná věc, co svádí obě pohlaví dohromady, a přesto sama nestačí založit nějaký vztah.“ (Choderlos de Laclos, Nebezpečné známosti)

Bývalé milence – markýzu de Merteuil a vikomta de Valmont – svede opět dohromady touha po pomstě. Markýza chce potrestat svého zrádného milence, hraběte de Gercourt za to, že se hodlá oženit s mladičkou a ctnostnou Cecilií de Volanges, a zamýšlí využít Valmonta v roli svůdce. Valmont se chce zase pomstít Ceciliině matce za to, že varovala paní de Tourvel, kterou touží svést, před jeho prostopášností. Přijme tedy roli milostného školitele mladičké Cecilie, ačkoliv mu to velmi komplikuje jeho vlastní plány s  novou láskou. Má však podmínku – pokud s  paní de Tourvelovou uspěje a doloží to písemným důkazem, bude mu odměnou společně strávená noc s markýzou. Oba bezohlední manipulátoři  lidských citů tak roztáčejí kolotoč různorodých intrik a hrají si s city ostatních – postupně se však ukazuje, že jejich vlastní srdce jsou křehčí, než si mysleli...

Les Liaisons dangereuses, proslulý román v  dopisech francouzského spisovatele Choderlose de Laclose z  roku 1782 se dočkal četných divadelních i filmových adaptací. Za nejzdařilejší je však obecně pokládána ta, kterou pořídil roku 1985 pro Royal Shakespeare Company anglický dramatik Christopher Hampton: počtem inscenací je to snad nejúspěšnější dramatizace románové předlohy v  celých dějinách světové dramatiky!

Hamptonova adaptace získala v  roce svého vzniku Evening Standard Award i  Laurence Olivier Award, její premiérová inscenace s  Alanem Rickmanem v  roli Valmonta a  Lindsay Duncanovou jako markýzou de Merteuil dobyla londýnský West End i newyorskou Broadway a pouhé tři roky po premiéře došlo k  jejímu zfilmování. Ve filmu režírovaném Stephenem Frearsem zazářili Glenn Closeová jako markýza de Merteuil a John Malkovich jako Valmont; zajímavostí je, že v  rolích mladého mileneckého páru Cecilie de Volanges a  rytíře Dancenyho se ve filmu objevily pozdější hvězdy akčních filmů Uma Thurmanová a Keanu Reeves. Hampton, který svou hru pro film sám adaptoval, pak za svůj scénář obdržel Oscara.

„Hamptonovi se podařilo uchovat ďábelský magnetismus ústředního konspirátorského dua a přitom jej umístit do společenské komedie. Ale je to komedie toho nejvyššího divadelního druhu: lemovaná nebezpečím, plná bolesti a stále připomínající, že životy mohou být zničeny švihnutím elegantně vykroužené věty,“ napsal výstižně o Nebezpečných vztazích přední anglický divadelní kritik Michael Billington. A dodal: „Laclos sám byl vojenský stratég – a co se povedlo vyjádřit v  Hamptonově adaptaci jeho díla s  jedinečnou bravurou, je právě sebeklamná ničivost postav, které uplatňují strategie bitevního pole na záležitosti lidského srdce.“

Režií Nebezpečných vztahů už pošesté vstupuje na jeviště Městského divadla Brno režisér Mikoláš Tyc (naposled zde osvědčil svůj cit pro dramatičnost režií Čarodějek ze Salemu) se svým osvědčeným týmem – scénografem Andrejem Ďuríkem, kostýmní výtvarnicí Anetou Grňákovou, skladatelem Jiřím Hájkem, choreografkou Adélou Stodolovou a dramaturgem Janem Šotkovským. V  překladu Vladimíry a Ladislava Smočkových se v  ústřední dvojici postav představí Radka Coufalová (Markýza de Merteuil) a Michal Isteník (Vikomt de Valmont), doplnění Zdenou Herfortovou (Paní de Rosemonde), Lenkou Janíkovou (Paní de Volanges), Barborou Goldmannovou (Prezidentová de Tourvel), Kateřinou Marií Fialovou (Cecilie de Volanges), Ondřejem Halámkem (Azolan) a Dianou Velčickou (Emílie). Premiéra inscenace proběhne na Činoherní scéně 6. a 7. dubna 2019.

-jš-