Aktualizováno vždy o víkendu.
Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz

U nás nakoupíte NEJVÝHODNĚJI!

Internetový týdeník

Nejen Španělsko, nejen flamenko

Festival Ibérica roztančí a provoní Brno. Zamíří také do Prahy

Festival iberoamerické kultury Ibérica na přelomu června a července přiveze do Brna atmosféru Pyrenejského ostrova i Latinské a Jižní Ameriky. Od 27. června do 1. července nabídne spontánní fiestu s hudbou, tancem a pochutinami na Staré radnici, oblíbené tvůrčí dílny či filmovou přehlídku. Letošní Ibériku zahájí koncert kytarového dua Cortés & Gallardo v  aule JAMU. José María Gallardo reprezentuje svět klasické kytary a Miguel Angel Cortés naopak přichází z  prostředí flamenkové dynastie Los Cortés. Brilantní technika a strhující andaluský feeling řadí toto kytarové duo mezi nejlepší na světě. „José María Gallardo byl uměleckým poradcem Paca de Lucíi při jeho legendárním nastudování Rodrigova koncertu Aranjuez a sám Paco de Lucía se o něm obdivně vyjádřil, když řekl, že kdyby měl být klasickým kytaristou, chtěl by být José María Gallardo,“ přibližuje umělecký ředitel festivalu Petr Vít.

Největší hvězdy 15. ročníku se pak představí při galakoncertu pod širým nebem na nádvoří Špilberku, který se uskuteční 29. června. Publikum se může těšit na dva koncerty fenomenálních umělců. Sergio de Lope patří bezesporu k nejlepším flamenkovým flétnistům a jeho kapela složená z  virtuózních hráčů bude mít mezi sebou i skvělou flamenkovou tanečnici Gemu Moneo. Vycházející hvězda kytarového nebe Paco León dokázal i přes své mládí nadchnout publikum v  mnoha zemích svojí spontánní a brilantní hrou.  V  Brně zahraje se svým triem a stejně jako v  případě Sergia de Lopeho se bude jednat o českou premiéru. Podrobný program a vstupenky na galakoncert jsou k dispozici na webu www.iberica.cz, vstupenky lze zakoupit také v síti Ticketportal a v tradičních předprodejích.

Sergio de Lope loni potvrdil pozici jednoho z  nejlepších flamenkových flétnistů současnosti i nejvyšším oceněním, které získal v nejprestižnější flamenkové soutěži Festival de las Minas en la Unión. „Sergio de Lope je hráčem se strhujícím flamenkovým feelingem, pod nímž pulsuje bezchybný compás, jenž je alfou a omegou samotného flamenka. Spolupracoval s celou plejádou špičkových flamenkových umělců a vystupoval na významných festivalech v mnoha zemích,“ říká Vít. Mladý Andalusan byl navíc vybrán jako jeden z reprezentantů středomořské hudby do projektu Medinea, jehož hlavním organizátorem je legendární Berklee School of Music. Sergio de Lope zahraje na Ibérice hned dvakrát. Po zmíněném galakoncertu na brněnském Špilberku se 30. 6. představí v  instrumentální podobě se svým kvartetem v pražském  Jazzdocku.

K  festivalu Ibérica kromě koncertů neodmyslitelně patří mistrovské workshopy a tvůrčí dílny. „Je nám potěšením, že se role lektora stejně jako v  předchozích letech ujme i hlavní hvězda galavečera. Kurz Sergia de Lopeho bude samozřejmě určen pro pokročilé, ale v  nabídce nechybí ani kurzy pro začátečníky, a to jak taneční, tak hudební,“ říká koordinátorka tvůrčích dílen Maria Cristina Roa. Nabídka tvůrčích dílen, které se uskuteční v  SVČ Lužánky uprostřed největšího brněnského parku, zahrnuje lekce flamenka, latino dance, tanga či bachaty. Muzikanti si přijdou na své při lekcích hry na cajón, flamenkovou kytaru či ikonické kastaněty. Kurzy povedou oblíbení lektoři z předchozích ročníků jako Alvaro Vargas, Virginia Delgado, Blanca Perdiguer, Dario Piga, Zulay Fonseca nebo David Pérez.

Doprovodný program nabídne gastronomickou přehlídku na Staré radnici doplněnou hudebními a tanečními vystoupeními. Chybět nebude ani projekce španělské a iberoamerické kinematografie v  TIC Brno na Radnické ulici, kde pořadatelé promítnou například kultovní film Flamenco Carlose Saury nebo historický snímek Padající hvězda od Luise Miňarra. Zájemci o jihoamerickou kulturu se mohou těšit na přednášku etnologa a spisovatele Mnislava Zeleného-Atapany na téma výchovy dětí u indiánů Amazonie. Festival láká také na výstavu kolumbijského výtvarníka Zamo Tamaye. „Výstavu Zamo Tamaye v  Galeryji 9 na Lidické ulici zahájí sám autor action paintingem. Můžeme se těšit na tvorbu vpravdě všestranného umělce, jenž se vyjadřuje nejen v  rovině výtvarné, často ovlivněné komiksem, ale je rovněž básníkem a pohotovým hudebním a vizuálním improvizátorem,“ zve Vít.

Festival Ibérica je nejvýznamnější akcí svého druhu v Česku a za dobu své historie představil domácímu publiku elitu flamenka v  čele s Gerardo Núñezem, Carmen Cortés, Albou Heredií, Arcángelem, Albou Molinou, Jorgem Pardo, Marií Serrano, Patricií Guerrero a mnoha dalšími.

PROGRAM IBÉRICA 2018

Brno, Aula JAMU 19:30

Cortés & Gallardo – koncert španělského kytarového dua

Brno, Stará radnice 11:00 – 21:00

Fiesta Gastronómica – iberoamerická kuchyně, hudba a tanec

Brno, Špilberk 20:00

Flamenkový galakoncert Ibérica: Sergio de Lope, Paco León, Gema Moneo a další

Praha, Jazzdock 19:00

Ibérica v  Praze – Sergio de Lope cuarteto

Doprovodný program:

Brno, Galeryje 9 (Lidická 9)

Zamo Tamay – vernisáž výstavy kolumbijského výtvarníka 17:00

Brno, TIC Brno (Radnická 4)

Přehlídka španělských a latinskoamerických filmů 20:00

Brno, Stará radnice 17:00

Vyhlášení vítězů výtvarné soutěže Ibérica Creativa

Brno, Stará radnice 19:00

Mnislav Zelený Atapana – Výchova dětí u indiánů Amazonie

Brno, Špilberk 18:00

Fiesta Gastronómica na Špilberku

Brno, SVČ Lužánky 13:00 – 19:00

Mistrovské workshopy

Brno, SVČ Lužánky 9:00-21:00

Tvůrčí dílny Ibérica (flamenkový tanec, kytara, perkuse, bachata, tango)

Brno, SVČ Lužánky 17:30

Závěrečná fiesta

HISTORIE FESTIVALU IBÉRICA

Za dobu svého trvání se stala Ibérica významnou kulturní akcí, která dávno překročila rámec regionu a vytvořila unikátní prostor pro setkávání španělských, latinskoamerických, českých a slovenských umělců. Festival se těší konstantně vzrůstající popularitě – na minulý ročník zavítal rekordní počet návštěvníků – úctyhodných 4500. Ibérica se stala významnou kulturní akcí, která patří k největším festivalům svého druhu v celém středoevropském prostoru.

Začátky festivalu Ibérica jsou téměř filmové. Prvotním impulsem bylo setkání dvou bratranců – Jiřího Pištěláka a kytaristy Petra Víta, žijícího v té době v Andalusii. Právě v jejich hlavách se zrodila myšlenka uspořádat jedinečný festival iberoamerické kultury, pro který si vybrali Boskovice jako místo s bohatou kulturní historií a neopakovatelnou atmosférou. Neméně důležité bylo setkání s rodinou Mensdorff-Pouilly, s jejíž podporou se podařilo uspořádat první úspěšný ročník festivalu. Boskovice tak poskytovaly celých jedenáct let své prostory s neopakovatelnou atmosférou nejen pro pořádání koncertů, ale také tvůrčích dílen, na kterých si účastníci navzájem předávali své umělecké zkušenosti.

Po jedenácti úspěšných ročnících v  Boskovicích festival přijal novou výzvu. Svoje brány otevřelo v  roce 2015 Ibérice město Brno. Přesun hlavních aktivit do Brna přinesl širší možnosti kulturního vyžití pro obyvatele jihomoravské metropole i novou motivaci realizačnímu týmu. V jedinečných brněnských kulisách hradu Špilberk či v nádherných sálech historických budov vytvořili festivaloví návštěvníci neopakovatelnou atmosféru. Festival Ibérica, původně orientovaný na kulturu iberského poloostrova zároveň rozšířil svůj záběr, nabídl prostor také všem ostatním španělsky či portugalsky mluvícím zemím a stal se tak festivalem iberoamerických kultur.

Každý rok se mohou návštěvníci festivalu těšit na temperamentní španělskou hudbu v podání talentovaných muzikantů, strhující vystoupení flamenkových tanečnic a tanečníků, hudební a taneční tvůrčí dílny, stejně jako na rozmanité doprovodné aktivity. Mezi ně patří např. výstavy španělských umělců, ukázky ze španělské a latinsko americké kinematografie či degustace španělských vín a delikates.

Brány festivalu, jehož umělecká hodnota je díky všem umělcům vystupujícím na festivalu velmi vysoká, jsou otevřené všem zájemcům o iberoamerickou kulturu. Každý z ročníků je něčím výjimečný a zcela neopakovatelný. Atmosféra slunného léta v kombinaci s horkokrevnou hudbou a tancem však prostupuje napříč všemi ročníky festivalu a Ibérica se stává prostorem pro stále nová setkání, propojování odlišností kultur a tradic.

Největší oslava století

Festival RE:PUBLIKA zahájí Tomáš G. Masaryk a Tomáš Klus

Tomáš Garrigue Masaryk. Tomáš Klus. Kromě křestního jména mají společné ještě něco. Oba se potkají 26. května na výstavišti v Brně. Tento den totiž začíná třítýdenní oslava sta let od vzniku Československa – Festival RE:PUBLIKA. Ten přinese to nejlepší za uplynulé století, ale hlavně spoustu známých jmen, zábavy, hudby a skvělé gastronomie! Program pro děti i dospělé, pro lačné po informacích i odpočinku, pro milovníky umění i pro sportovní fanoušky.

Hudební a kulinářské pecky od soboty až do poloviny června

V  sobotu 26. května se v  pravé poledne otevřou brány brněnského výstaviště a začne tak téměř do půlnoci trvající Opening party Festivalu RE:PUBLIKA. Hlavní festivalová stage představí vedle Tomáše Kluse také Janu Kirschner, Rozhlasový Big Band Gustava Broma či DJ Schaffa. „Festivalová stage bude hudebním středobodem Brna celé tři týdny. Odehrají se na ní desítky koncertů kapel zvučných jmen české i slovenské hudební scény a všechny budou zdarma,“ zve na RE:PUBLIKU její kreativní ředitel Pavel Anděl. Živé koncerty doplní v  sobotu také například swingová tančírna a večer pak světelná show ve spolupráci se SIGNAL festivalem.

RE:PUBLIKA není zdaleka jen hudebním festivalem, na své si na něm přijdou také milovníci divadla, filmu a gurmáni. Gastro zóna přinese prvorepublikové speciality podle tradičních receptů. Už první den tak bude možné ochutnat Uggého taliány, tradiční bramborové placky podle receptů našich babiček, vesnickou specialitu uzeného kapra či pečené zelňáky s  nakládanými cibulkami.

Festival RE:PUBLIKA – historie bez nostalgie a světoznámé osobnosti

Sobotní zahájení Festivalu RE:PUBLIKA bude ale také odkazovat na devět desítek let starou událost. Přesně před devadesáti lety tehdejší prezident Tomáš G. Masaryk slavnostně otvíral brněnské výstaviště a zahajoval oslavy deseti let Československa. Tuto událost připomene tři sta praporů hasičských sborů či kolona historických vozidel, která do areálu přiveze dvojníka prezidenta Tomáše G. Masaryka.

K  historii se budou vracet také programy v  jednotlivých pavilonech, které se slavnostně otevřou rovněž 26. května. Nebude to ale nostalgické ohlížení, naopak. Představí se v  nich to nejlepší, čeho jsme za posledních sto let dosáhli na poli designu, architektury, sportu, tance, literatury a v  mnoha dalších oborech. „Festival RE:PUBLIKA je unikátní v  tom, že umožní setkání na jednom místě takových osobností, jako je Maxim Velčovský, Arnošt Goldflam nebo hráči Komety. A to vše v  prostoru legendárního výstaviště, které se na dobu tří týdnů promění ve společenský prostor tak, jak tomu bylo před devadesáti lety,“ uzavírá Anděl.

Všichni slaví v  říjnu, Brno v  květnu

Celá republika slaví 100. výročí svého vzniku na podzim, Brno na jaře. Proč? Není to tentokrát díky pověstné svéráznosti Brňáků, ale proto, že 10. výročí se slavilo právě v  Brně a právě v  květnu. Přesně 90 let po zahájení Výstavy soudobé kultury v  Československu (26/5/1928) bude na brněnském výstavišti zahájen Festival RE:PUBLIKA (26/5/2018).

Jak tyto dvě akce spojit, propojit, jak navázat? Z  roku 1928 se festival pokusí převzít tu jedinečnou atmosféru, nadšení a optimismus, který Výstavu soudobé kultury provázel. Pořadatelé věří, že lidé, kteří na Festival RE:PUBLIKA přijdou, se budou bavit a vracet. Ať už  současnost prožívají jakkoli, od 26. května do 17. června mají příležitost se setkat a být zase spolu.  

„Nechť jest naše výstava důstojnou přehlídkou výsledků kulturní práce u nás, která, jak jsme přesvědčeni, může býti mladému našemu státu ke cti. Všem, kdož ji vykonali, k  chloubě, těm pak, kdož ji navštíví, k  poučení a povzbuzení, a všem vespolek radostnou příležitostí k  oslavě prvního desetiletí našeho státu.“ Jindřich Chylík, 1928.

Více na www.republika2018.cz

#Brnoslavirepubliku

#PribehyFotek

Opereta má smůlu – nebo ne?

Zatímco na její sestřenici, vážnou operu, stále chodí vážní a vzdělaní lidé a divadelníci ji převlékají do moderních a mnohdy dokonce hypermoderních hábitů, jen aby se neopakovala už tisíckrát obehraná klišé, tahle malá, lehkonohá múza, jak jí tak rádi říkávali, zůstává zastrčená kdesi v koutku, zavalená vybledlými kulisami a zvetšelými kostýmy, na které bez povšimnutí sedá prach. Její místo na výslunní zaujala jiná, mnohem mladší příbuzná múza, muzikál. Je to nespravedlivé, je to smutné, je to ochuzující, ale je to život.

A přitom jí bývalo tak krásně. Tak ráda se hlasitě a vesele smávala, žertovala, koketovala, užívala si vybraných radostí na výsluní. Tančívala po jevišti, vyhazovala do vzduchu své štíhlé nohy, bože, tak vysoko je vykopávala a houby se starala, co všechno vidí zazobaní, mlsní muži v první řadě, vonící drahými doutníky, vybranými masy a těžkými víny, kteří se také vesele smáli a už se těšili, jak po představení všichni spolu zajdou do nedaleké výborné a diskrétní restaurace na afterparty, kde v uzavřeném salonku při nevšímavých pohledech obsluhujících číšníků teprve rozsvítí dobře načatý večer. Užijí si bohatství jedněch a mládí druhých. Co je na tom proboha špatného, pořádně si užívat život?

Nepoštěstilo se mi patřit do takové společnosti a tak jsem moc rád a tuze vděčný, že Nové operetní Studio Brno uspořádá čas od času koncert v některém brněnském sále či sálku, aby jeho mladí nadšenci pod dohledem jejich patronky Evy Šlapanské rozzářili blyštivé flitry stále půvabných melodií a roztočili girlandy radosti a veselí, takže já si tu trochu romantického hýření mohu utajeně představovat při těch nejkrásnějších melodiích z těch nejlepších oper, operet a muzikálů všech dob a v duchu se cítit bohatým, světaznalým mužem, který si dokáže kvalitně zařídit svůj život.

Byl to májový koncert a tak se zpívalo o lásce. To se zpívává vždy, ale tentokrát to bylo o lásce na celý život, navíc doplněné recitací veršů jako „Láska je jak krásná píseň a složit píseň těžké je.“ Ale nevadilo, naopak, i když mi podobné sliby žádná nikdy nevěří. Každá totiž vycítí, že to není ta pravá parketa pro gentlemana mého ražení. Dobře vím a je to zřejmě na mně poznat, že nic není pomíjivější a bolestnější než láska na celý život. Proto ji už zásadně nenabízím, dokonce ani záludně ne, dobře věda, že jiné přednosti světa znalých mužů dokáží ženy rovněž ocenit a díky nim si můžeme lépe společně zpříjemnit život.

I když to bylo koncertní představení, při kterém se štíhlonohé tanečnice nevyskytovaly a nic neimitovalo život v přepychu, přesto přirozený zpěv tří protagonistů, Ivany Pavlů, Josefa Šabaky a zejména Markéty Böhmové za doprovodu pouhého klavíru byl tak krásný, znělý a lahodný, že všechno to ostatní více než nahradil a mně stačilo přivřít oči, zaposlouchat se a rázem jsem se ocitl v císařské Vídni, rozpustilé Paříži, přepychovém Petrohradě nebo tak někde a všeho měl dostatek. Všeho. A vězte, že při tak nádherných písních dokáži ve svých představách prožít ten nejhezčí, ničím nerušený ani neomezovaný flám, pardon, život.

Není to krásné, vrátit se v čase do dnů mých prarodičů a zahrát si s nimi na pracháče, na honoraci, na šlechtu? A dámy, není to krásné se bez ohledu na cokoliv chvíli cítit jako vévodkyně Kate? Tak trochu si v duchu užít nádherný život?

Co víc si můžeme přát?

Vratislav Mlčoch

Reálie:

Psáno pod dojmem Májového operetního koncertu, který uspořádalo Nové operetní Studio Brno, které založili mladí nadšenci operetního umění, a který uvedlo ve spolupráci s Městskou části Brno-Královo Pole pod záštitou starostky Ing. Karin Karasové. Patronkou koncertu byla Eva Šlapanská, hudební a divadelní publicistka a spouzakladatelka Nového operetního Studia Brno. Na koncertu zazněly árie a dueta W. A. Mozarta, B. Smetany, A. Dvořáka, F. Lehára, J. Strausse, O. Nedbala, R. Frimla, K. Svobody a poezie.

Účinkovali Markéta Böhmová – soprán, Ivana Pavlů - soprán, Josef Šabaka – tenor, Ludmila Slavíková- Slancová – umělecký přednes. Klavírní spolupráce Stanislava Syrková a pořadem provázela Žaneta Zieglerová. Koncert se konal v pondělí 14. 5. 2018 v 18.30 v KC SEMILASSO Brno.

Così fan tutte

Recenze

„Mozartova hudba, to je duševní hygiena, občerstvení, uklidnění, osvěžení,“ řekl na tiskovce Jakub Klecker, který operu nastudoval, a také tak učinil. Do slova a do písmene.


„My chlapi máme vlastně jenom dvě hlavní starosti co svět světem stojí,“ říkával můj přítel, protřelý proutník Evža v dobách nejtužší normalizace, kdy pracovní povinnost byla nekompromisně vymáhána a my tedy neměli a ani nemohli mít existenční starosti, „a to jak nabalit ženskou a jak se jí pak zbavit.“ Ta doba je už naštěstí pryč, ale na té jeho poučce stále něco pravdy je.

V časech Lorenza da Ponte a Wolfganga Amadea Mozarta byla ta starost jiná. „Je mi ta moje věrná, nebudu vychovávat cizí děti?“ starali se a přesto často mívali doma kukaččí mládě. Je fakt, že je snazší uhlídat pytel blech než jednu mladou ženu, a tak je lepší nestarat se. Ono to nějak dopadne. Ne nadarmo jsem vychovával jednu dceru a dvě vnučky. „Pamatujte, má drahá,“ poučovala královna matka svou snachu na jednom evropském dvoře právě v oněch dobách, když si jí stěžovala, že král tráví příliš času se svými milenkami a ji zanedbává, „že král nemůže mít následníka bez vás, ale vy můžete mít následníka bez krále!“ Onen král nakonec následníka měl, ale jak to s ním vlastně bylo už historické prameny neuvádí.

Tenkrát ještě neznali testy DNA, neexistovala účinná antikoncepce, neléčitelné pohlavně přenosné choroby zamořovaly všechny společenské vrstvy po celé Evropě a morálka byla dosti rozdílná od té dnešní. Vlastně není divu. Pochybovače odkážu třeba na Světové dějiny sexuality od Moruse nebo na Intimní historii od Vondrušky. Těch pramenů jsou mraky.

Nějakých dvě stě let ve vývoji rodu a druhu Homo, který sám sebe označuje za moudrého. Jak ten čas pokročil, jak pokročily naše znalosti, dovednosti a mravy za ta léta!


Režisérka Anna Petrželková chtěla na příběhu ukázat, že jisté aspekty lidského chování nejsou v čase proměnné. Proto spolu kostýmní výtvarnicí Evou Jiříkovskou oblékly postavy do téměř soudobých oděvů a děj opery přemístily do současné vily jakéhosi zbohatlíka, nejspíše mafiána, na dekadentní večírek s kocovinou na závěr. O dosti zastaralý text Lorenza da Ponte se nestaraly, ponechaly jej beze změny, s ním se ostatně stejně nic dělat nedá. Archaismy v textu jsou již spíše úsměvné. Text tvoří s dnešní realitou kontrasty, které pobaví svou nenadálostí, nečekanou pointou, kontrapunkty, absurditou, protože paní režisérka si vyhrála s děním na jevišti.

Objevují se tam postavy, které jinak nehrají a nemají na děj žádný vliv, jen pro ten kontrast a jen pro vaše pobavení. Tak třeba zdravotní sestra jako vystřižená z Playboye, striptérka točící svými mohutnými prsy a ohni, ženy žehlící košile ve společnosti barové tanečnice v cylindru, priapický satyr, kterému na obrovském vztyčeném penisu přistane čísi věneček, promenující smetánka ve večerních toaletách a černých motýlcích a nakonec dva zlatí amorci s křidýlky, muž a žena, kteří jemně, nevtíravě a mlčky komentují děj. Svět mužů, jak jej s humorným nadhledem vidí moudrá žena.

A k tomu si přimyslete Mozartovu nádhernou, melodickou hudbu, klasický operní zpěv bez mikroportů, který vás unáší ven z reality, a po jevišti běhají všichni v džínách a tričkách – no není to svým způsobem geniální finále? Nebo don Alfonso, který celé prví dějství hraje v rozevřeném županu, pod kterým má jen černé trenýrky, ledvinku plnou peněz a pistoli v podpažním pouzdru – máte to? Špica, ne? Důstojníci, co odcházejí do války ve smokinzích a s kufry na kolečkách – to také není marné, co říkáte?


„Začneme-li se v lásce vrtat, vyplynou najevo věci, které jsme nikdy nechtěli vědět ani o sobě, ani o svém partnerovi,“ volně cituji z programu. „Všechny ženy jsou takové, tak se s tím smiřte a ožeňte se s nimi,“ zní závěrečná rada dona Alfonsa, hybatele děje. Skutečně je to pravda, zahráváme-li si lehkomyslně s city milující osoby, hazardujeme se svým zdravím. V jistém okamžiku se milující osoba změní v nebezpečně třaskavou směs u které nelze odhadnout, co ještě je bezpečná manipulace a kdy vám exploduje přímo do obličeje. Bouchne rovnou do ksichtu, abych byl výstižnější. Ono to platí obecně na jakékoliv mezilidské vztahy, třeba i na kolegiální na pracovišti, ale pokud se vám někdo milostně rozevře po způsobu knihy a nechá vás v sobě číst, je erupce vzteku ze zrady mnohem prudší. U žen obzvlášť.

Nuže, tímto jsem naznačil děj, mohu recenzovat: Pouhých šest postav, tři muži a tři ženy, mají příležitost pěvecky i herecky excelovat, pominu-li sbor, který si na jevišti zapěje jen chviličku a pak víceméně statuje či mlčky přihrává. Václavu Krejčí Houskovou jsem zatím viděl jen v rolích zamilovaných mladíčků. Slušelo jí to. Takový diblík. Tady konečně hraje ženu a hned má příležitost rozehrát svůj komediální talent v sukni. Jak ta si vyhraje se svou přímo královskou zadnicí! A jak krásně přitom zpívá! Pavle Vykopalové srandičky nepřipadly, ta naopak překypuje vroucím citem, rozpolceným dilematem, do kterého zabředla. Má podlehnout, jak jí velí srdce, nebo zůstat věrná, jak jí velí smysl pro povinnost? To dilema, ta vroucí hudba a ten nádherný zpěv! Nemáte šanci zůstat lhostejní. Zvítězí srdce, co jste si mysleli? „Když má zadek radost, má pak hlava starost,“ posteskla si kdysi neprozřetelně moje babička. A i zde tomu tak je.

Mezi muži jednoznačně dominuje bas Jana Šťávy a není to jen scénářem, ale i pěvecky. Ovšem jak Ondřej Koplík, tak i Roman Hoza nezůstávají svými výkony pozadu, když jsou na jevišti sami, zcela je ovládnou. A ovládnou i vás svým romantismem. Abych nekřivdil, všichni tři mají příležitost rozehrát i komediální momenty a zhostí se jich na výbornou. Andrea Široká v roli Despiny si moc nezapěje, zato se vydovádí. Ale těch pomálu příležitostí, kdy má šanci sólově zpívat, využije zářivě.

Už jsem naznačil moderní kostýmy i scénu, ještě dopovím světelný design, který hýří krásnými efekty a dobrými nápady, zrovna jako celá scénografie. Skutečně výborný celek!

Ještě dopovím, jak to dopadlo. Moudrá rada dona Alfonsa zůstala oslyšena, protože když muže (i ženy) opanují vzbouřené hormony a uražená ješitnost, jde veškerá moudrost stranou na pěkně dlouho a tak dlouho nemůže žádné představení trvat. Takže nakonec tu máme místo dvou šťastných párů, i když prohozených, čtyři bezcílně bloudící jedince a veliký, svítící otazník nad jejich hlavami.

Věřte – nevěřte, podobný případ znám. Dvě mladé rodiny v dvojdomku. Cosi se mezi nimi semlelo a výsledkem bylo, že ženy zůstaly ve svém a muži si svá bydliště prohodili. Pak že záležitosti lásky jsou v čase proměnné!


A já? S láskou je to tak trochu jako s pěstováním bonsají. Pipláte se s tím celá léta, úspěch není zaručen, kde kdo vám to kazí, na vaší snaze záleží jen zčásti a výsledek? No, nic moc. Dovolte mi malou parafrázi: „Láska je tak krásná, přepychová věc, ale štěstí si za ni nekoupíš!“ Nejvýš tak štěstíčko. Na chviličku.

Ledaže – ale ne, to je nepravděpodobné. – ??? – Dobrá tedy, dopovím. Ledaže byste tím získal(a) harmonickou, funkční rodinu. To ovšem není štěstí, ale neskutečná dřina, takřka otročina.

Jsem hroznej, že? Já vím. Ale ta opera je fakt nádherná.

Vratislav Mlčoch

P. S. Národní divadlo Brno má nové cembalo, které mělo příležitost tento večer zazářit. Přikládám jeho fotku, kterou jsem provizorně pořídil mobilem po představení. Je na něm napsáno: Vít Bébar, Bílovice nad Svitavou, 2017.

P. P. S. A protože Mozarta není nikdy dost, balet NdB připravuje představení MozArt, které bude mít hned teď premiéru v Redutě a ve kterém se s Mozartovou hudbou moderně nakládá. Viděl jsem kousek zkoušky a moc se těším. Bližší info je vedle.

Amadeus MozArt

Roztančený Amadeus

Z hlediska tance není sice prostor divadla Reduta vhodný pro klasický balet, ale za to pro experimentální projekty a  současné choreografické kreace je místem velkých možností. To ostatně dokázala premiéra tanečních Kontrastů. Nová redutní premiéra tak bude opět večerem současné choreografie a  výzvou pro mladé tvůrce. A protože je Reduta neoddělitelně spojena s osobou W. A. Mozarta, bude on sám hlavním tématem premiérového projektu s názvem Amadeus MozArt. V něm budete mít možnost prožít s tímto hudebním géniem a tanečníky naplno více než dvě hodiny.

Budeme svědky toho, jak jednotliví choreografové cítí „svého“ Mozarta, jak jsou inspirováni jeho osobou i hudbou. Budeme vám servírovat Mozarta třikrát jinak, ve třech tanečních chodech – „á la“ Isach, Datcu nebo Ivanou. Přijďte ochutnat!

Metanoia

Pojem metanoia můžeme překládat třeba jako pokání. Tak nazval choreograf svou miniaturu, v níž se soustředí na vztah Wolfganga Amadea Mozarta, Constanze Weberové a otce Leopolda Mozarta. Konflikt, který vznikl mezi otcem a synem při odchodu Amadea do Vídně, dovršil sňatek s Constanzí. Obnovit vztah mezi otcem a synem se nepodařilo až do smrti Leopolda. Ta tvrdě zasáhla Amadea, bez ohledu na  hořkosti z posledních let, nebo právě kvůli nim. Amadea zaplavily pocity viny za to, že opustil otce, který jej vychoval a dal mu hudební vzdělání a všemožně se mu snažil dopomoci k úspěchu.

Uladzimir Ivanou

Je absolventem Státní baletní akademie v Minsku (Bělorusko), kde absolvoval v roce 2004. První angažmá získal v baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde působil tři sezony. Od roku 2009 je členem Baletu NdB, od sezony 2010/2011 demisólista a od roku 2018 sólista. V repertoáru Baletu NdB ztvárnil například role: Adrian (Lucidor a Arabella), Hillarion (Giselle), Rothbart (Black and White) Patron (Coppélie z Montmartru), Raymond Asso (Edith), Velký brahmín (Bajadéra), Přítel, Pas de trois (Labutí jezero), Drosselmeyer (Louskáček), Tony (West Side Story), Petite Mort a Sarabande Jiřího Kyliána a další. Jako choreograf se uvedl v několika ročnících Choreografického ateliéru s kreacemi Karikatura a Continuum.

Opus Amadei

Opus Amadei je choreografie, která se na první pohled blíží až abstrakci, ale obsahově v sobě nese především mozartovskou impresi autora. Lidství proměněné v geniální hudbu. Dar schopnosti dotknout se, vyjádřit a sdělit nejhlubší pocity toho, kdo jsme, kým jsme byli a kým budeme. Smutek, láska, erotika, strach, radost i ironie. Choreografické dojmy z života a díla W. A. Mozarta.

Dan Datcu

Je absolventem Rumunské národní baletní akademie Florie Capsali v Bukurešti. Po absolutoriu získal angažmá ve Wiener Staatsballett, kde tančil pět sezon (2005–2010). Poté působil v Tanečním divadle Homunculus v projektu Nikolause Adlera a dvě sezony v souboru Balet Bratislava (2011–2013). V letech 2014–2015 byl demisólistou Baletu NdB a v současnosti je členem baletního souboru v  Mecklenburgisches Staatstheater. Choreografií se začal zabývat v roce 2007, kdy vytvořil pro festival Choreolab v St. Pöltenu Given, but one wing a o dva roky později pro stejný festival v rakouském Badenu Everlasting pictures. Zúčastnil se choreografické soutěže Festival choreografických miniatur v  Bělehradě, kde získal 1. cenu a Cenu kritiků za miniaturu A Ton Etoile (2013). Pro Slovinský národní balet v Ljubljani vytvořil celovečerní balet Tristan a Isolda (2013), Obliviously Aware pro Balet NdB (2016) a Unspoken Details and Indigo (2017) pro Mecklenburgisches Staatstheater.

Solipsistic

Název choreografie Solipsistic vychází z filosofického termínu solipsismus popisujícího krajní formu subjektivismu založenou na myšlence, že existuje pouze moje vědomí a nic jiného. Jako motto své kreace si choreografka zvolila jakousi výzvu, „otevři své smysly“.

Carolina Isach

Narodila se ve španělské Valencii, kde v roce 2005 ukončila své taneční vzdělání na taneční konzervatoři. Zdokonalovala se dále jako tanečnice v Barceloně pod vedením Rogera Muñoze a Joan Boix, poté navštěvovala školu scénických umění SCAENA v Madridu. Svoje první profesionální angažmá získala v  souboru Ballet Carmen Roche, kde působila do roku 2011, kdy následně tančila v Ballet Madrid pod vedením Pascala Touzeaua. Následující dvě sezony tančila ve Španělsku a Rakousku, spolupracovala například s Theater Linz v produkcích Jochena Ulricha. Od roku 2014 je členkou Baletu NdB, kde účinkuje v klasickém, neoklasickém i současném repertoáru. Pro premiérový projekt Choreografický ateliér vytvořila kreace Weakness (2014), Status Quo (2016) a Teatro (2018).

Mozart se vrací do Reduty ve třech tanečních chodech. Přijďte ochutnat!

FESTIVAL DANCE BRNO 100

Festival, který nemá svým záběrem ve střední Evropě obdoby! Ještě nikdy v historii se nesetkaly národní balety z tolika zemí na jednom místě.

Jedinečná evropská taneční událost úzce navazující na tradici 25 ročníků festivalu Tance Brno. Město Brno se v roce 2018 připojí k celorepublikovým oslavám 100 let vzniku samostatného Československa festivalem RE:PUBLIKA 1918 – 2018. Tento rozsáhlý projekt se bude opírat o několik klíčových akcí a  právě jednou z nich bude festival DANCE BRNO 100. Národní divadlo Brno pozvalo taneční soubory nástupnických republik habsburské monarchie. Poprvé v historii se tak na jednom místě představí deset předních evropských národních souborů z  devíti zemí, konkrétně z Polska, Slovenska, Srbska, Rakouska, Slovinska, Ukrajiny, Chorvatska, Maďarska a České republiky. Balet Národního divadla Brno zahájí festival svojí premiérou inscenace Amadeus MozArt v divadle Reduta.

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ FESTIVALU

23. 5. 2018 / Balet Národního divadla Brno / divadlo Reduta

Z hlediska tance není sice prostor divadla Reduta vhodný pro klasický balet, ale za to pro experimentální projekty a současné choreografické kreace je místem velkých možností. To ostatně dokázala premiéra tanečních Kontrastů. Nová redutní premiéra tak bude opět večerem současné choreografie a výzvou pro mladé tvůrce. A protože je Reduta neoddělitelně spojena s osobou W. A. Mozarta, bude on sám hlavním tématem premiérového projektu s názvem Amadeus MozArt. V něm budete mít možnost prožít s tímto hudebním géniem a tanečníky naplno dvě hodiny. Budeme svědky toho, jak jednotliví choreografové cítí „svého“ Mozarta, jak jsou inspirováni jeho osobou i hudbou. Budeme vám servírovat Mozarta třikrát jinak, ve třech tanečních chodech – „á la“ Isach, Datcu nebo Ivanou. Přijďte ochutnat!

HOSTÉ A JEJICH PROGRAM

26. 5. 2018 / Polský národní balet Varšava / Brno – výstaviště, pavilon F

Speciální baletní program pro DANCE BRNO 100, sestávající ze tří choreografií vybraných z bohatého repertoáru Polského národního baletu. Neoromantická slavná Chopiniana Michaila Fokina, která při premiéře v roce 1909 doslova okouzlila Paříž, a dvě současné choreografie od uměleckého ředitele souboru Krzysztofa Pastora. Moving Rooms jako hra nálad a emocí postavená na dynamickém lightdesignu a slavné Ravelovo Bolero, stojící na interakcích mezi muži a ženami, na emocích, vášni a  erotice.

29. 5. 2018 / Balet Slovenského národního divadla / Brno – výstaviště, pavilon F

Balet SND přiveze nedávnou premiéru současného baletu Slovenské tance − Životy svetiel z dílny mladé slovenské choreografky s mezinárodním renomé Natálie Horečné na hudbu slovenského skladatele a  hudebníka žijícího v New Yorku Petra Breinera. Z jedinečné směsi vážné hudby, jazzu, folklóru a  improvizace, plné barevných kontrastů, energie, neobvyklé instrumentace a humoru vznikla inscenace s moderním rukopisem evropské choreografky, která přinesla hudbě nový dynamický taneční rozměr.

31. 5. 2018 / Balet Národního divadla Bělehrad / Brno – výstaviště, pavilon F

Balet Women in D Minor je prostoupen obdivem k Bachovu géniovi. Tragický příběh o neexistujícím ženském přátelství je záminkou pro rozvinutí sofistikovaných multifigurálních kompozic a dojímavých duetů. V příběhu pro 16 hrdinek, který v závěrečné části připomíná biblickou tragédii, tančí ženské party muži. The Long Christmas Dinner je příběh, který zobrazuje devadesát let života rodiny Bayardů, kde roky míjí skrze řetězec vánočních večeří. Dynamická, groteskní choreografie na Vivaldiho Čtvero ročních období si snadno získá srdce diváků.

3. 6. 2018 / Vídeňský státní balet/Volksoper / Brno – výstaviště, pavilon F

Sen o lepším životě, spravedlnosti a prostém štěstí – tento příběh vyslechl Wilhelm Grimm od  „marburské pohádkové dámy“ Elisabeth Schellenbergové, která strávila většinu svého života na  ošetřovně a z vlastní zkušenosti až příliš dobře znala tíhu utrpení popsaného v příběhu Popelky. V  choreografii Cendrillon Thierryho Malandaina na hudbu baletu Sergeje Prokofjeva se příběh Popelky přeměňuje v úvahu o kariéře taneční hvězdy. Pouť k vrcholu je totiž namáhavá a pochybná a vede k  úspěchu pouze cestou lemovanou nepřízní, bolestí a nadějí. Tragické, komické a symbolické obrazy tvoří tuto vizi Cendrillonu, která se podle choreografa „vynořila z popelu a magie“.

6. 6. 2018 / Slovinský národní balet Lublaň / Brno – výstaviště, pavilon F

Doktor Živago, jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších milostných příběhů uměleckého světa, je slavný román ruského autora Borise Pasternaka. Geniální hudba Dmitrije Šostakoviče je v představení do­ plněna o další velkolepé skladby jiných výjimečných skladatelů, jako je Rachmaninov, Mjaskovskij, Vasks a  Schnitke. Toto spojení hudby je plné ostrých kontrastů a groteskních momentů. Choreografie byla vytvořena slavnými baletními umělci, bratry Jiřím a Ottou Bubeníč­ kovými, kteří po ukončení aktivní taneční kariéry vytvářejí velice úspěšné inscenace představované na celosvětově renomovaných tanečních scénách.

9. 6. 2018 / Balet Národního divadla Praha v Praze / Brno – výstaviště, pavilon F

Decadance je dílo dnes již legendárního Izraelce Ohada Naharina, který několik desetiletí patří ke „creme de la creme“ světového moderního tanečního divadla. Ač se v Decadance jedná o zvláštní kombinaci částí či celých opusů vytvořených Ohadem Naharinem v průběhu posledních deseti let, do jisté míry jde také o nový tvar, jelikož do díla byly zasazeny originální momenty v rámci režijní linky a choreografické struktury celého večera. Ohadovo silné charizma, velice specifické geografické a kulturní zázemí, jedinečná a originální poetika pohybu a výrazových prostředků všeobecně, je novou zkušeností především pro diváky, kteří v každém představení nacházejí silný nevšední zážitek.

10. 6. 2018 / Balet Národní opery Lvov / Mahenovo divadlo

Šeherezáda je slavný jednoaktový balet Rimského-Korsakova, inspi­ rovaný orientálními Pohádkami tisíce a jedné noci. Pikantní příchuť hudby, elegantní architektura orientálního tance, romance milostných scén, orientální kostýmy blýskající se na pozadí stylové scény. Car­ men Suite je dílo, které obsahuje umělecký vklad hned dvou sklada­ telů. Francouzského romantika Georgese Bizeta, autora nesmrtelné opery Carmen a ruského současného skladatele Rodiona Ščedrina. Ten na základě Bizetovy hudby vytvořil zcela nové hudební dílo plné známých intonací, strhující rytmičnosti a muzikantského kouzla.

11. 6. 2018 / Balet Chorvatského národního divadla v  Zagrebu / Brno – výstaviště, pavilon F

Novela Smrt v Benátkách je jedním z mistrovských Mannových děl a  těší se obrovské popularitě také díky legendárnímu stejnojmennému Viscontiho filmu z roku 1971. Baletní drama Valentiny Turcu Smrt v  Benátkách je reinterpretací Mannova mistrovského umění a vychází z Mahlerovy delikátní, přesto vášnivé hudby, která odráží nejhlubší emoce a nejsložitější stavy mysli. Autorská a choreografická představivost je řízena věčným pohybem duše a jemně vstupuje do  obrovského vesmíru emocí, pulzujícího téměř nepostřehnutelnou vnitřní sílou Erota.

16. 6. 2018 / Maďarský národní balet Budapešť / Brno – výstaviště, pavilon F

Trois Gnossiennes Manen choreografoval jako smyslný duet o re­ zignaci, důvěře a harmonii v  souladu s   magickou a melancholickou hudbou Erika Satieho. 5 Tangos je postaveno na hudbu Astora Piazzolly. Tímto dílem, které publikum miluje, proudí ohnivá energie. Tango a něco extra. Black Cake vznikl k oslavě 30. výročí vzniku NDT a je koncipován jako slavnostní parodie v pěti částech postavená na humoru − neodolatelně vtipném černém dortu.

DALŠÍ INFORMACE

Festival DANCE BRNO 100 úzce naváže na tradici 25 ročníků festivalu Tanec Brno. Balet Národního divadla Brno zahájí festival premiérou inscenace Amadeus MozArt v divadle Reduta. Ta bude věnována současné choreografii a je výzvou pro mladé tvůrce. A protože je Reduta neoddělitelně spojena s osobou W. A. Mozarta, bude on sám hlavním tématem tohoto premiérového projektu. Nové choreografie pro tento večer připravují sólista Baletu NdB Uladzimir Ivanou, členka souboru Baletu NdB Carolina Isach a   bývalý demisólista Baletu NdB Dan Datcu. Budeme svědky toho, jak jednotliví choreografové cítí „svého“ Mozarta, jak jsou inspirováni jeho osobou, hudbou i prostorem divadla. Budeme vám servírovat Mozarta třikrát jinak, ve třech tanečních chodech.

Druhým místem, kde bude festival probíhat, je další scéna Národního divadla Brno – Mahenovo divadlo. Zde se představí Národní akademický balet Lvov se dvěma jednoaktovými balety Scheherazade a Carmen suite. Ostatní soubory pak vystoupí na brněnském výstavišti v  pavilonu F, kde bude vystavěno jeviště s  hledištěm pro 750 osob. Od soboty 26. května 2018 do soboty 16. června 2018 zde zatančí 8  národních baletů střední a východní Evropy.

Festival se uskuteční za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury České republiky a Jihomoravského kraje.

FESTIVAL PASS

Při nákupu 3 a více vstupenek na různá představení sleva 30 %.

PAVILON F

Pavilon F bude otevřený pouze ve dnech představení DANCE BRNO 100 a to od 18.00

Vstup pro pěší

Hlavní bránou nebo Kongresovým centrem (otevřeno non-stop)

Vstupem G2, který bude otevřený pouze ve dnech představení DANCE BRNO 100  a to od 18.00 do 23.00

Vjezd pro auta a parkování

Vjedz do areálu BVV bude umožněn bránou č. 9

Pro diváky DANCE BRNO 100 bude zdarma připraveno parkoviště u pavilonu F. Pokud bude obsazené nebo se v  jeho prostoru bude konat jiný program festivalu RE:PUBLIKA, bude umožněno parkovat na parkovišti za pavilonem Z.

MozArt – naše sluníčko

Volná kreace na dané téma

„Jak se ti ta hudba líbila? No ta, co mi doma hrála, když jsi za mnou přišel?“

„Docela dobrá, ale nic pro mě, vždyť víš, já jsem tvrdej rocker!“

„To byl Mozart, ta hudba, na kterou budeme tančit menuet na našem plese!“

„Jakej Mócart?“

„Ale určitě ho znáš, určitě jsi viděl ten Formanův film, Mozart a Salieri.“

„Jo ten! Ten byl dobrej, ty paruky, krinolíny a tak. Ale byl smutnej, nebo ne?“

„No, to byl. Mozart neměl snadný život, nedovedl hospodařit s penězi a jeho žena také ne, ale hudbu psal krásnou, veselou, taneční, blyštivou, slavnostní. I když měl problémy, například nevycházel s otcem.“

„On taky? Jasně, jak jinak. Kdyby bylo po tátovým, byl by ze mě modýlek na dálkový ovládání.“

„To jsem ráda, že nejsi žádný modýlek. Jsi jako Mozart. On a jeho hudba byli jako sluníčko.“

„Jako sluníčko? Ale tam psal hrozně smutnou hudbu, Requiem, pohřební, že?“

„To protože si ji u něj někdo objednal. Ale to byla jenom ta jedna, poslední, a při jejím psaní taky umřel.“

„Vždyť říkám, že to bylo smutný. A neuměl hospodařit s penězma? To já taky ne, každej měsíc je moc dlouhej na tu vejplatu, co dostávám.“

„A kolik peněz bys potřeboval, abys vyšel,co, ty můj hospodáři?“

„To fakt nevím, tolik jsem ještě nikdy neměl. Hele, když budete tančit ten menuet nebo jak se tomu říká, to budete mít taky na sobě ty krinolíny a paruky?“

„Paruky ne, ty by byly moc drahé, ale krinolíny ano, ty budeme mít půjčené z divadla. Ale to nejsou skutečné krinolíny, jsou jenom jako, z moderních látek, ne tak těžké a ne tak zdobené.“

„Stejně, řeknu ti, to muselo být hrozný, ráno se do toho nasoukat a pak v těch obrovskejch hadrech celej den chodit. A večer je svlíkat! Jak to dělaly, když musely nutně na záchod? Nebo když se chtěly pomilovat?“

„No jasně, na to jsem celou dobu čekala, kdy se dostaneme k sexu. Zajímá tě vůbec něco jiného?“

„To víš že jo, motorky, auta, rock a tak. Ale stejně, jak to dělaly? Vždyť než se svlíkly, tak je to oba dávno přešlo!“

„To vůbec nebylo komplikované, jenom zatřepaly nohama ve vzduchu a ty sukně a spodničky se jim shrnuly k pasu. A protože tenkrát nenosily kalhotky a chlapi chodili také naostro, bylo to raz dva.“

„Nenosily gaťky? To by se mi líbilo! A ty budeš tančit ten menuet taky bez gatěk? V tom případě půjdu tančit s tebou.“

„Jasně, právě ty, ty nemehlo! Vždyť bys nám to jenom kazil! A stejně, my už kalhotky mít budeme, všechny!“

„Tak to s váma tancovat nebudu, to je fakt děsný, naučit se to všechno, ty kroky, otočky, úklony. Ale podívat se na vás přijdu a pak si můžeme spolu trsnout něco moderního, normálního, jo?“

„Jasně, přijď, budu ráda a zatančíme si spolu.“

„Hele, a co kdybychom si zkusili, jestli se dokážeme taky tak rychle pomilovat, když jsme normálně oblečený?“

„Kde, tady, mezi lidmi?“

„Vždyť tu nikdo není, vždyť jsme v lese!“

„Ale to mi přijde trapné, co když nás někdo uvidí…“

„Neboj, neuvidí, a když budeme taky tak rychlí jako oni, tak než přijde k nám, už budeme dávno hotoví, pojď!“

„Když já ti nevím…“

„Pojď, schválně, zatřep nohama ve vzduchu, jestli to funguje i s tvou sukní…“

„Ale já mám přece kalhotky, musím si je stahovat, a ty to taky nemáš tak snadný, nebo jsi naostro?“

„Ne, ale mně stačí si je jenom trochu stáhnout dolů a tobě přece taky a pak si přitáhnout kolena k bradě!“

„Hele, odkud to víš, která si tě takhle vyškolila?“

„Žádná, já mám přeci jenom tebe! Ale jako kluci jsme chodívali šmírovat do Zamilcu.“

„Kam? A jak jste tam potmě viděli? To jste si na ně svítili?“

„Do Zamilcu, tak jsme říkali Zamilovanýmu hájku, co jsme měli za barákama. A potmě jsme šmírovat nechodili, to dá rozum, tam byl frmol celej den, zvlášť přes poledne. Prej honem, dělej, za chvilku musíme bejt zpátky v hokně! A pak po práci. Dělej, už musím letět domů! Tam jsem to viděl, dělat honem a nesvlíkat se.“

„Honem a nesvlíkat se, jo? Tak schválně, jestli to zvládneme také!“

„No vidíš, že to de!“

„Au, mě tam něco tlačí…“

„Ale to jsem přeci já…“

„Ale ne tam dole, tady, vzadu na zádech. Nějaký kamínek nebo co.“

„Už je to dobrý? Byl to on?“

„Ano, byl, tak honem, dělej!“

– – – * * * * * – –

„AÚÚÚÚ!“

„Co je zase, co se ti stalo?“

„Mě něco kouše do zadku a tam taky! Nějací brouci nebo co…“

„Ukaž, do prčic, červený mravenci! A po mně lezou taky! A přímo tam! AÚÚÚÚ!“

„Pojď, vstaň, musíme je ze sebe oklepat. To byl taky nápad, lehnout si rovnou do mraveniště!“

„Svině malý, červený! Co jim na nás vadí, hajzlíkům, kazišukům?“

„Asi že jim ležíme na domě, ty trulo!“

„Ukaž, já je z tebe oberu. Stáhni si tu sukni taky a vyhrň si tričko, kdovíkam ti nalezli!“

„Hele, tam na nás někdo kouká! Tam, za tím keřem!“

„Popadni svý věci a rozběhnem se na ně! Leknou se a zdrhnou, šmíráci!“

– – – /\/\/\/\/\ – –

„Že jich tam za tím keřem ale bylo, jako rybízu!“

„Proč rybízu?“

„Vždyť je to rybízový keř! Někomu asi utekl ze zahrádky. Hele, ty obírej mravence a já se dám do rybízu!“

„Tak mi tam něco nech. Trochu se skloň, máš je i tam dole. Asi to byli samí kluci, že ti nalezli právě tam.“

„A teď ukaž i ty, ať si tě konečně pořádně prohlédnu…“

„Ale to není třeba, oni už ze mě spadali, když jsme utíkali.“

„Ále, milostpán se stydí! To ho máš tak malého?“

„Dej pokoj, není malej, je akorát, ale ne teďka, po tom běhu.“

„Myslela jsem, že ti zase narostl při tom obírání…“

„Taky že jo, tak ale pojď na to!“

„Nejsou tady zase mravenci?“

„Nejsou, už jsem se koukal!“

„Dobře, ale pro jistou já budu nahoře, už mě poštípali dost.“

„Tak jo, ale stáhni si tričko, ať se opálíš i na zádech.“

„Že opálím, jó?“

– – – * * * * * – –

„Že je ale dneska krásnej den, viď!“

„Je a moc. Sluníčko svítí jako Mozart, on byl přece také sluníčko, ta jeho hudba. Čistá láska…“

„Byl a muziku psal krásnou, fakt jako lásku. Miluju ho a tebe ještě o moc víc! Moc, moc, moc!“

„Já tebe také, ty můj malej Mozarte, ty moje sluníčko…“

– – – * * * * * – –

Vratislav Mlčoch

P. S. Text nemá nic společného s baletním představením Národního divadla Brno.

P. P. S. Když už jsem byl v takovém ajfru, namaloval jsem rovnou obrázek s rozvernou melodií, kterou jsem zahrál na své pastelky, protože na nic jiného muzicírovat neumím. Komu přijde tuze nemravný, nechť se zamyslí nad symbolikou barev a nad tím, nakolik je nemravná příroda, která v nás stále ještě přebývá. A ti, kteří obrázek považují spíše za inspirativní, nechť se nad ním zamyslí také, leč poté, až vykonají, co je napadlo především (smajlík). Ilustrace se jmenuje MozArt, jak jinak, a spáchal jsem ji já sám, svou hlavou, tuší, akvarelem a pastelem na papír formátu A5.