Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz
Babočka str. 1
CELO-
STRÁNKOVÉ
ČTENÍ

Malá knižní recenze

Důmyslné umění jak mít všechno u pr**le

Jiří Toman napsal spoustu knih o motivaci pracovníků a absolvoval mnoho přednášek na toto téma. V té poslední, kterou jsem četl, si povzdechl, že motivace, která je lidem cizí, vyvane rychle jako smrad. No, motivace v titulku článku obsažená ze mne rozhodně jen tak nevyvane.

Za svůj život jsem se pustil do mnoha projektů, které měly slušnou naději na úspěch, a věnoval jsem jim nezměrné úsilí a starostlivost. Jenže jsem pechfógl a tak všechny ty projekty skončily krachem ať už díky mé chybě, mé únavě nebo díky vnějším vlivům, které jsem neměl pod kontrolou. Či kombinaci oněch faktorů. Kam bych došel, kdybych stále dokola přemítal, co jsem udělal špatně a že kdybych to a ono, tak by všechno dopadlo jinak. Má to nějakou cenu? Příště, až budu zase na rozcestí, budou podmínky zcela jiné a předchozí zkušenost mi bude na hovno, pardon, nebude mi nic platná. Tak všechno to, co bylo, mám prostě u prdele. A je mi mnohem lépe.

Nakonec, díky tomu, že jsem pechfógl, jsem měl hodně pestrý život, plný vzestupů a pádů, jaký bych rozhodně neprožil, kdyby všechno běželo podle předpokladů.

Teď se zaobírám články o kultuře a píši povídky a knížky na všelijaká témata. I když všem svým článkům i povídkám věnuji maximální péči a dávám do nich veškerý svůj um a znalosti, zcela jistě se najdou lidé, kterým se mé práce nelíbí. Prostě se jim nezavděčím děj se co děj. Kdybych psal jinak, nezavděčil bych se zase těm druhým, těm, kteří si je dnes rádi přečtou. A já své články píši pro ty druhé, nikoliv pro ty první. Těch, kterým se mé články nelíbí a všelijak je haní a kritizují, si prostě nevšímám. Beru je jako nutnost, jako přírodní zákon, jako například gravitaci. A je mi mnohem lépe.

Prostě se nechovám jako malý zpovykaný fakan, který prořve celé Vánoce, protože pod stromkem místo modrého autíčka našel červené.

Tohle jsou zhruba ponaučení, které jsem si odnesl ze v titulku jmenované knížky, a které mi nevyvanou. Tak nějak jsem je cítil už předtím, i když jsem je neměl tak umně naformulované.

Kniha ale jde mnohem dále. Například tvrdí, že bolest, utrpení, různé negativní emoce a neštěstí jsou integrální součástí života, že se jim nelze vyhnout a že je máme všichni (pokud si nelžeme do kapsy), pouze každý z nás trochu jiné a v jiné míře. I s tím souhlasím, i když argumentuji jiným způsobem než autor knihy. A že jedině správná otázka ohledně našich životních cílů zní, co všechno jsme ochotni pro jejich splnění obětovat.

Další část knihy je pak věnována hodnotovým žebříčkům, protože ty, orientované na vnější ukazatele, jako například množství vydělávaných peněz, vám nezaručí šťastný život, spíše naopak. Například právě výše výdělku vám sice usnadní život, ale v honbě za ním nejspíše napřed zničíte své manželství, pak ztratíte děti, rozhádáte se s kolegy, zlikvidujete své zdraví a nakonec skončíte jako poloviční bezdomovec. Věřte mi, tuto peripetii jsem kdysi absolvoval též a všechny ty miliony, které bych měl, kdybych byl býval učinil to či ono, jsem stihl rozfofrovat dřív, než jsem je vydělal. Tak je mám u prdele také a je mi mnohem lépe.

Pokračují napomenutí nad nutností brát na sebe zodpovědnost za rozhodnutí učiněná pod vnějšími vlivy, která sice nemáme pod kontrolou, ale nemusíme se jim poddávat, napomenutí za nutnost pochybovat o sobě a o správnosti svých názorů, zejména pokud je chceme někomu vnucovat, o tom, jak je důležité nenechat se otrávit neúspěchy a pokračovat v práci, která mívá sama o sobě tendenci zlepšovat své výsledky, o důležitosti odmítnutí alternativ, které nic kladného nepřinášejí, a o výhodách omezení plynoucího ze svobodně zvolené možnosti a nakonec o svrchované důležitosti uvědomění si vlastní smrtelnosti a smíření se se svou smrtí, což může být ten správný popud, který vám pomůže vyřešit otázku, co mít a co nemít u prdele.

Mně toto poznání zprostředkoval rakovina. Když mě konečně doktoři nechali na pokoji, věděl jsem přesně, co chci dělat a co rozhodně ne a zařídil jsem se podle toho.

Ale tato citlivá a kontroverzní témata si raději přečtěte sami, abych vám nezamotal hlavu svými bláboly. Možná si z knihy odnesete jiná ponaučení, neboť my všichni vnímáme svět prizmatem svých předchozích zkušeností, takže se co do chápání jevů navzájem podstatně lišíme.

Ovšem hlavní ponaučení zní: Buďme upřímní, někdy prostě věci stojí za hovno a my se s tím musíme naučit žít. Štěstí a svoboda záleží hlavně na uvědomění si, na čem opravdu záleží a na co se můžeme vysrat.

Tu knížku jsem si koupil a dobře jsem udělal. Mám ji příhodně na nočním stolku.

Vratislav Mlčoch



BK_u prdele.jpg