Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz
Babočka str. 1
CELO-
STRÁNKOVÉ
ČTENÍ

Případ Anny Kareniny aneb Znuděná smetánka

Detektivní povídka z připravované knihy „Lehké případy pro harleyku“

Volná kreace na dané téma

* - * - *

(Samomluva Anky Karky, hlavní hrdinky příběhu.)

_ Já nejsem žádná Anna Karenina neboli Anka Karka, jak to zkrátil jeden můj kolega, žádná pošetilá romantická hrdinka z 19. století, jaké si přáli mít chlapi spisovatelé, která si kvůli lásce zničila život a utrápila se k smrti. Přece nebudu blbá, za to přece žádný chlap nestojí. Chlapů po světě běhá tolik, že je kloudná ženská všechny ani vyzkoušet nemůže a stejně brzy zjistí, že další zkoušení nemá smysl, protože jsou jedni za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet. Koho asi tak najdu? Proč se kvůli nim trápit? Láska je pro mne potěšení, radost, rozptýlení a když to dobře jde, tak i trochu té rozkoše. Ale i ta za chvíli znudí. Kdysi jsem měla báječného chlapa, ale za těch víc jak dvacet let, co spolu žijeme a vychováváme a opečováváme naše děti, se z něj stal strup, grobián a sobec, se kterým si nejenže už dávno nic neužiji, ale jsem moc ráda, když se místo mě věnuje flašce. Dávno bych se s ním rozvedla, ale nechci zůstat na stará kolena sama. Navíc oba vlastníme společně docela prosperující firmu a rozvod a majetkové vypořádání by ji sice nepotopilo, ale přivedlo do zbytečných problémů a finančních nesnází. Nač si komplikovat život? Proč prokrmovat právníky? Tak to s ním táhnu dál a snažím si ho nevšímat.

* - * - *

(Dialog Kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka a poručíka Veroniky Hubačové na obhlídce rajonu.)

„Jarku, zastav, honem zastav! Koukni tam vpravo, jak tři chlapi mlátí kohosi na zemi! Kopou do něj a jeden z nich do něj tříská pálkou! Vždyť ho zabijí!“

„Policie, hned přestaňte! Policie, stůjte! Zůstaňte stát, policie!“

„Jsou pryč, nemá cenu za nimi utíkat a už vůbec ne je pronásledovat na motorce, tady, na pěší zóně. Zůstala tu po nich ta jejich pálka, podle ní je najdeme, tak co se honit.“

„Stejně bychom je na harleyce neodvezli a hned volat zásahovku? Kvůli jedné rozbité hubě?“

„Ten chlapík je v bezvědomí, asi bude mít otřes mozku. Volám sanitku. Hele, má u sebe doklady i peníze, asi to nebyla loupež, spíše nějaké vyřizování účtů. Navíc, jsi sice chlap jako hora, lamželezo a valibuk, ale zvládnout naráz tři udělaný chlapy, to by ti asi nešlo. A já? Ženská tintítko, co sice umí bojová umění, ale chlapa v klepetech těžko někam odvláčí.“

“Ronko, optej se těch lidí okolo, jestli někdo neviděl něco víc než my. Já se postarám o toho chlapa.“

* - * - *

(Dialog obou vyšetřovatelů večer po zaměstnání.)

„Ronko, když jezdíš se mnou na harleyce, neměla bys jezdit s holýma nohama a už vůbec ne s holou zadnicí. Víš, já nejsem žádný moralista, rád se kouknu, máš to tam dole moc pěkné, a taky nemám strach, že tě někdo znásilní, to bych měl strach spíš o toho chlapa, aby se potom ještě někdy na něco zmohl, ale kdybychom se vybourali, tak by to byla hrůza. Já sice jezdím opatrně a ještě jsem neboural, ale člověk nikdy neví, kdy natrefí na nějakého vola. Kdyby ses takhle sklouzla po silnici, tak máš nejen sedřenou kůži, ale i maso a kosti, a kdybys jela po zadku, tak nemáš ani zadek, ani pipku. A to by byla škoda, nebo ne? Já vím, kůže na kůži, svatokrádež a tak, ale měla bys zůstat pokud možno celá. Nebo ne?“

„No, Jarku, já mám radost, že se staráš, abych tam dole byla kompletní, však máš také proč, ale snad to není tak horké.“

„Víš, Ronko, je tu ještě druhá věc. Začíná přicházet zima a není vůbec moudré jezdit na motorce s holýma nohama a občas i bez prádla, tedy bez kalhotek. Vždyť jde o zdraví. A potom, jak to budeš dělat, až začne být doopravdy chladno? Opravdové mrazy? Přimrzneš mi k sedadlu. Jasně, přišla jsi právě ze školy a nemáš na pořádnou kombinézu, ale kdybys dovolila, založím tě a nějakou ti koupím a později mi to vrátíš, co říkáš?

„To bych byla Jarku moc ráda, ale pořádnou, koženou, ne nějaký šmejd, aby to mohlo být také kůže na kůži. Já už jsem se na nějaké dívala u harleyů, ale ty jsou opravdu daleko za mými možnostmi, i když by mi rodiče něčím přispěli.“

„Dobře, zajdeme se spolu na ně podívat a něco koupíme a když tak ještě pumpneš rodiče o nějakou tu korunu, ano?“

„Mně se tam líbila jedna celá červená, zdobená a pěkně mi padne. Mohla bych mít takovou?“

„Červenou, ano? Proč ne, budeme lépe vidět na silnici. A také ti koupím kvalitnější helmu, tahle není moc kvalitní, není dost bezpečná.“

„Tak to ti moc děkuji!“

* - * - *

(Úvaha poručíka Veroniky Hubačové a kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka.)

_ Hele ho, už se chytil, hošánek. Dovede to pěkně zaonačit když chce, abych nevystrkovala holou pipku. Pořádně ho pumpnu, aby si dobře rozmyslel zdrhnout mi. Je to fajn chlap a bylo by škoda o něj přijít. Těch pár drobností, co mi na něm vadí, to se časem poddá.

_ S Ronkou začíná být rozumná řeč, není žádná namyšlená koza s nosem v oblacích, co chlapy nesnáší, nebo paličaté třeštidlo, co se nevejde do své vlastní kůže, ale normální holka, co dovede být chlapovi vděčná a dá si nakonec říct. No, však ještě uvidím, jak se mi holka vyvrbí.

* - * - *

(Samomluva poručíka Veroniky Hubačové.)

_ Musím říci, že jezdit „kůže na kůži“ je opravdu příjemné, pokud tedy máte skutečnou a kvalitní harleyku a ne nějakou napodobeninu. Firma s tím zjevně počítá a tak jsou sedla vyrobena z jemňounké kůžičky. Podobně je to i s kombinézou, i do ní je škoda si brát spodní prádlo, jízdu si takhle užijete o moc víc. Ale zase platí, co jsem napsala dřív, musí to být skutečně kvalitní značkový výrobek.

_ Trochu horší je odhánět chlapy, protože když zjistí, a oni to zjistí velice brzy, že jezdíte „kůže na kůži“, jdou po vás jako včely po medu. Zkoušeli to na mě všichni, jak na oddělení, tak v gangu, ale já si je držím od těla. I toho svého, aby věděl, že nejsem jen tak nějaká rozhoďnožka a že to bude, až já budu chtít. Nakonec mne respektují všichni, i ten můj, který jinak, kdyby chtěl, by si mne mohl jednou rukou přidržet a té druhé bych se neubránila. Ale ono to není o síle, ale o odhodlání a ta moje huba, ne nadarmo se jmenuji Hubačová, si s chlapy dokáže poradit. Nejde ani tak o to, CO říkám, ale JAK to říkám.

_ Nakonec jsme šli koupit tu mou kombinézu, byla moc pěkná a tomu mému se natolik líbila a tolik mi slušela, že vůbec nereptal, kolik stojí, a přitom to byl pěkný balík. Zastavili jsme se pak u našich, abychom domluvili ten jejich příspěvek. Mně šlo ale především o něco jiného, chtěla jsem jim ho představit. Jak máma, tak táta koukali, co to mám za kreaturu, opravdového motorkáře non plus ultra, ale když se dozvěděli, že je doktor práv a kapitán u policie, hned otočili. Máma donesla pohoštění, táta otevřel svou sváteční slivovici, na kterou jinak nesmí sáhnout nikdo, ani on sám ne, a užili jsme si pěkný večer. Ten můj kapitán JUDr Jaromír Kohoutek se dovede bavit i s rodiči své nastávající na úrovni a tátovi se nakonec ta jeho motorka tuze zamlouvala a máma mi mou volbu schválila.

_ I když mám řidičák i na motorku a na tu jeho harleyku bych si také troufla, tak jsem se schválně napila taky, aby ho neměl kdo odvézt domů. Nakonec spal u nás v obýváku na rozkládacím gauči a já k němu v noci přišla. Nebylo to naše poprvé, ale bylo to moc pěkné, tak trochu jako o svatební noci. Je báječný, pozorný a něžný chlapík, přestože je přímo lamželezo, valibuk a lomikámen, který by ženskou jako jsem já dokázal rozmáčknout jako malinu. Je mi s ním moc pěkně.

_ A ta kombinéza je fakt nádherná a neskutečně mi sluší. Schválně, když jsme na objížďce, tak každou chvíli nutím Jarka aby zastavil a já slezu z motorky a jdu se na něco podívat, ale ve skutečnosti proto, abych se předvedla. A nejen chlapi, ale i ženské čučí, až se jim huba sama otvírá, a já se pyšně nesu a Jarek na motorce se pobaveně kření. Ještě že má ten mroží knír!

_ Za peníze od rodičů jsem nakonec koupila k němu do domu pořádnou manželskou postel, ještě jednu skříň pro moje hadýrky, pár nutných věci do kuchyně na pořádné vaření a nějaké blbinky na zkrášlení bytu. Když už tam s ním začínám bydlet, tak ať se mi u něj doma líbí. Napřed se cukal, ale když zjistil, že tu jeho harleyku nechci vystěhovat na ulici, ale že bude dál bydlet s námi, byl se vším svolný. Přece mu ji nevyhodím, když je to pouto mezi námi, no ne? Ale oficiálně s ním bydlet nemůžu natožpak si ho vzít, aspoň zatím ne, to bychom nemohli být parťáci a mně se policejní práce s ním líbí. Je fajn chlap i v práci a nechává mi prostor pro mé nápady.

* - * - *

(Samomluva kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka.)

_ Moc mi nesedlo když mne táhla k nim domů, hrozil jsem se, co mému outfitu řeknou její rodiče, raději bych šel v obleku a s kytkou, ale ona jinak nedala a tak jsem si řekl „Hopni do vody a plav, borče! Aspoň se uvidí, jací její rodiče doopravdy jsou.“ A oni byli neskutečně fajn, sice mezi dveřmi koukali jak vyplašenci, co jsem to vlastně zač, ale jen co jsem otevřel pusu a oni poznali, že nejsem žádná vymatlaná hlava, ale nadstandardní osobnost, bylo všechno v pořádku a oni se mohli přerazit, jak nás hostili. A když v noci ke mně Ronka sama přišla a byla neskutečně milá a žhavá, tak mi bylo všechno jasné a já si řekl Tak tohle je opravdu ta pravá, Jarku, té se drž a sekej latinu! a od té doby se tím řídím. Druhou takovou bych fakt nenašel.

* - * - *

(Úvaha Blbce Bijce Žárlivce, hlavního hrdiny příběhu.)

_ Už bych si dávno udělal doma pořádek, ale na svou starou jsem krátký. Ona tahá za delší konec, ona vlastní větší podíl v naší firmě a kdyby chtěla, tak mne z ní vykopne, vyplatí mne, rozvede se se mnou a co se mnou pak bude? Bez ní budu ztracený, kloudnou práci si nenajdu, rozhodně ne za kloudné prachy jaké mám teď. Bude ze mne poloviční socka. Musím na ni být hodný, dělat, že nic netuším, že je všechno v pohodě a když ten její nový románek přesáhne určitou mez, tak chlapíka nechám inkognito zmlátit a on se podělá, vypaří se a já dělám já nic, já muzikant. Jenže ona si nedá pokoj a hned si najde dalšího. Platí jim slušně, aby ne, když musí pečovat o frndu postarší báby, tak to chlapi risknou, zvlášť když dneska sehnat kloudně placenou práci je problém. Asi jim ta rozbitá držka za to stojí.

* - * - *

(Úvahy obou vyšetřovatelů.)

_ Ach, Jarku, to ti nikdy nemohu říct, ale když si drobná ženská vybere tak velikého chlapa, musí mít schopnosti krotitelky dravých šelem, tedy především nikdy nedat najevo strach, za všech okolností si zachovat převahu a vždy projevovat starostlivost a dobrou vůli.

_.S tímhle se ti, Ronko, také nikdy nesvěřím, ty moje krotitelko dravých šelem. Ze všech bab, co to na mne zkoušely, jsi ty ta nejlepší, nejodvážnější a nejodhodlanější. Ale hlavně o mne nejlépe pečuješ a bereš mne takového, jaký jsem, a nezkoušíš mne předělat.

* - * - *

(Dialog obou vyšetřovatelů o několik dní později.)

„Ronko, je to moc divný případ. Nešlo o loupež ani o nějaké vyřizování účtů v podsvětí. Ten chlapík byl slušný člověk a podle všeho neměl ani nějaké dluhy. Sotva se zapletl do nějaké levoty, protože dělal asistenta ředitelce jedné zdejší velké firmy. Proč by ho měl někdo takhle mlátit? A ještě divnější je, že hned co se probral a co se dozvěděl, že jsme u něj zasahovali a že ho chceme vyslechnout, tak v nemocnici podepsal revers a zmizel.“

„Asi se mi budeš, Jarku, smát, ale mám dojem, že za tím budou nějaké osobní spory, žádná kriminalita ani prachy. Já tam u něj v podniku znám jednu povídavou paní, zajdu se na něj optat. Musíme o něm něco zjistit, když z těch čumilů na ulici nic nevypadlo.“

„Já se ti smát rozhodně nebudu, je to dobrý nápad. Míváš dobré nápady, tedy většinou. Já skočím za ním domů, ale hlavně jsem podle otisků prstů zjistil, kdo ho tou pálkou mlátil. Nebylo to nic těžkého, je to zdejší známá firma, co dělává vyhazovače, vymahače a jednou dělal bodyguarda zdejšímu podnikateli, co se dostal do pořádného průseru. Každou chvíli lítá v nějaké bitce. Asi už vím, kdo byli ti další dva, je to taková zdejší problémová trojka. Tak je proklepnu taky.“

* - * - *

(Úvaha Anky Karky, hlavní hrdinky příběhu.)

_ Dnešní chlapi jsou posránci, zbabělci. Žádnému z nich nestojím za to, aby o mě bojoval, aby se mému starému postavil jako chlap chlapovi. Kdybych takového našla, hned bych se rozvedla a toho mého kopla do zadku přímo s rozběhem, že by se hned tak nezastavil. Jenže to oni ne, raději se podělají a zdrhnou. Tak co, aspoň si chvilku užiji a pak si najdu nového. Aspoň to mám pestřejší, aspoň se mi žádný z nich časem neomrzí. Kdoví, jestli bych byla spokojenější s někým jiným, kdoví, jestli bychom si za rok, za dva nelezli na nervy ještě víc. Ještě bych měla být svému starému vděčná, že se mi stará o koloběh, o změnu, a já jim nemusím dávat výpověď a platit odstupné. Zmizí sami. Já tedy opravdu nikdy nebudu žádná Anna Karenina!

* - * - *

(Další dialog obou vyšetřovatelů o pár dní později.)

„Tak už jsem o něco chytřejší. Bylo to bití na objednávku, ti chlapi dostali zaplaceno, aby našemu chlapíkovi nahnali pořádný strach, ale vážně mu neublížili. Nevědí sice o co šlo, ale vytáhl jsem z nich objednatele. Každopádně mu nahnali takový strach, že chlapík se odhlásil ze svého pronájmu a zmizel z města, ani osobně nedal výpověď v práci. Vlastně nemáme proč vyšetřovat, když nemáme žádnou výpověď, žádné oznámení, nic. Tak jsem chlapům domluvil, aby to příště moc nepřeháněli. Byl jsem za náčelníkem a ten říkal, že stejně nemáme do čeho píchnout, tak ať se na to podíváme, abychom byli v obraze, co se nám ve městě děje. Prý v minulosti tady bylo několik podobných případů, také zmlácení chlapi, kteří nechtěli vypovídat a nechtěli podat trestní oznámení, nic. Prohrabu se archivem a promluvím s kolegy abych zjistil, co a jak.“

„No, to já jsem byla trochu úspěšnější. Ta povídavá paní, když jsem jí řekla, že vlastně nevyšetřuji, jenom se tak poptávám a že po ní nebudu chtít žádné svědectví do protokolu a u soudu už vůbec ne, tak se rozpovídala. Asi to už v sobě nosí delší dobu a tlačí jí to na svědomí. Prý jejich ředitelka mívá pravidelně mužské asistenty, pěkné chlapíky, o kterých se v podniku šeptá, že to jsou hlavně její intimní asistenti přes pipku. No a čas od času ti asistenti dají výpověď a urychleně se vypaří, jako by jim za zadkem hořelo. Některé z nich viděli dost domlácené, všelijak ovázané, s podlitinami, ale nic skutečně vážného. Ženské se domnívají, že to asi s tou intimitou asistování přehnali, ale co vlastně mezi nimi bylo a kdo je nechal zmlátit žádná neví.“

„Tak se nám to začíná pěkně rýsovat. Chlapi, kteří vyšetřovali ty předchozí případy, říkali, že všechny měly jedno společné. Ti poškození dělali asistenty té ředitelce a všichni odmítli vypovídat i podat trestní oznámení, i když měli proč. A všichni zmizeli a šli dělat někam jinam. Někteří se dokonce odstěhovali z města, takový dostali strach. Když to dáme dohromady, tak je jasné, oč tam vlastně jde a kdo v tom má prsty. Jenže co teď s tím, když nemáme žádný důvod se do toho míchat? Zajdu za náčelníkem, ať rozhodne.“

* - * - *

(Intermezzo kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka a poručíka Veroniky Hubačové.)

„Ronko, můžu se tě na něco zeptat? Mám kamaráda, trochu staršího, a ten si našel mladinkou partnerku, vzal si ji a už s ní čtyři roky žije. Ona je mladší o třicet let a on není žádný boháč, normální chlapík. Byt, auto, běžný plat. Žádný majetek. Zpočátku jim to celkem klapalo, ale poslední dobou ona háže zpátečku, chce se rozvést a od něj odejít a už s ním nechce nic mít, tedy vůbec nic. Jeho to mrzí, chtěl by ji získat zpět, ale ona nechce. Jo a jedno podstatné, nedaří se jim zplodit dítě. Co má dělat, aby si ji udržel?“

„Takhle na dálku se radit nedá, to kolikrát nesvede ani studovaný odborník zblízka. Ale u takhle mladých holek to obvykle zapříčiní střet reality s předchozími naivními představami. Pokud on nedokáže radikálně změnit sebe a jejich životní podmínky směrem k jejím přáním, tak pomůže jediné. Smířit se s nevyhnutelným, situaci nekomplikovat a nechat holku jít. Je docela pravděpodobné, že až se ona přesvědčí, že to jinde není lepší, ale spíše horší, sama od sebe se vrátí. Ale to ji musí nechat v klidu, o nic se nesnažit a chovat se k ní přátelsky a vlídně. Dávat jí najevo, že on se nezlobí a že ji má pořád rád, že ji prostě respektuje. Hele, není to náhodou o nás dvou?“

„Ne, to opravdu není, vždyť nesedí fakta. Ale když už jsme u toho, co bys poradila ty mně, abych si tě udržel?“

„Totéž. Respektovat mne, dávat mi najevo vlídné přátelství, starostlivost a lásku a smířit se s nevyhnutelným. Tedy že se mnou budeš nadosmrti pít hořkej kalich společného života.“

„No jasně, jak také jinak, vždyť život je hořkej. Jako fernet. Bohudík.“

* - * - *

(Promluva a úvaha kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka k Blbci Bijci Žárlivci.)

„Milý pane, policii do toho vlastně nic není, neboť nebylo vzneseno žádné obvinění ani podána žádná žaloba, ale je mou povinností upozornit vás, že podobné bitky, jako byla ta nedávná s jedním zaměstnancem vaší firmy, by mohly mít pro vás nepříjemné důsledky. Kdyby došlo k zranění, tedy ublížení na zdraví nějakého dalšího zaměstnance vaší firmy oněmi třemi násilníky, které si najímáte, a onen zaměstnanec by podal trestní oznámení, došlápli bychom si na vás. Policie totiž všechno ví a i když nekoná nemaje proč, neznamená to, že je lhostejná.“

„Po konzultaci s náčelníkem a s naším psychologem jsem za vámi zatím napůl soukromě zašel, abych si s vámi promluvil jako chlap s chlapem. Ono se o tom nejen ve vaší firmě hodně mluví a nejsou to žádné lichotivé řeči. Prý jste objednatelem této a několika předchozích bitek kvůli tomu, že se zjevně domníváte, že onen zbitý chlapík u vás pracoval a přitom dělal asistenta přes frndu vaší paní, šéfové podniku. Promiňte mi ty výrazy, ale pouze reprodukuji lidské řeči, které se šíří po městě. Za současného stavu nemá policie opravdu žádný důvod k zásahu, ale kdyby se stalo a ti tři chlapi by výprask přehnali a došlo k vážnému zranění nebo k trestnímu oznámení, lítal byste v pěkném průšvihu, protože policie všechno ví. Ať už je pravou příčinou cokoliv, ty bitky byste si měl raději rozmyslet a zvolit nějaké jiné řešení. Elegantnější, důstojnější, na úrovni. Na vaší úrovni!“

_ Tak jsem zvědav, co Blbec Bijec Žárlivec za půl roku nebo za jak dlouho udělá, protože ta jeho stará Anka Karka si zřejmě pokoj nedá. Už má nového. A on to tak nenechá. Ta jejich manželská a partnerská komunikace se zažrala pěkně hluboko do hnusných sraček, to tedy fujtajbl!

* - * - *

(Shrnutí poručíka Veroniky Hubačové.)

_ Náš psycholog, za kterým jsme s Jarkem zašli na konzultaci toho případu, nám říkal, že u párů, kteří mají společnou práci i domácnost je po delší době normální, že si lezou fest na nervy a že jejich vzájemná komunikace sklouzne do agresivity. Prý facky, kopance a rány pěstí jsou také párová komunikace, i když jinými prostředky. A že když se přímo nemlátí, tak na sebe aspoň řvou pro každou blbost. Anebo to řeší nevěrami, trvalými vztahy bokem, a spolu jsou jen na oko.

_ No tak takhle bych s Jarkem dopadnout nechtěla, už nějaké náznaky doma míváme. Občas si fakt lezeme na nervy. Tedy na moje nervy, pochopitelně. Nesmíme být na sebe pořád takhle nalepení, měli bychom si od sebe čas od času odpočinout.

_ Na půdě jsem našla jeho trampské nádobíčko a rybářské náčiní, které tam podle všeho odložil, když jsme začali spolu žít, abych nezuřila, že ode mne odjíždí. Tak ho pošlu na ryby. Já si aspoň užiji volný víkend, domácnost pověsím na hřebík, zajdu si za holkama pořádně si zdrbnout a prolítám nějaký obchody. A Jarek s kamarády udělají ze samé radosti aspoň kilometr piv na shledání, jak ho znám. A po nich bude spát jako špalek, o něj mít strach nemusím.

* - * - *

(Rozhovor Blbce Bijce Žárlivce a jeho ženou Ankou Karkou.)

„Anko, minulý týden za mnou byl kapitán Kohoutek z místní policie, víš, ten s tou harleykou. A prý se po městě šíří nepěkné řeči o nás dvou a o některých našich zaměstnancích. Prý máš zde v podniku asistenty přes frndu, které čas od času někdo zmlátí a policie z toho viní mne. Nechápu, jak na to přišli, ale viní mne a prý kdyby se jemu nebo někomu dalšímu něco stalo, došlápli by si na mne. I když jsem v tom nevinně.“

„Nevinně, prý nevinně, ano? Ty bitkáře na ně posíláš ty, protože na ně žárlíš. Úplně pitomě a zbytečně, neboť to jsou odborníci na obchodní záležitosti, marketinkoví manažeři, které náš podnik potřebuje, abychom prodávali více našeho zboží, když je okolo tolik konkurence. No a protože obchod mám na starosti já, zatímco ty se staráš o výrobu, musím s nimi úzce komunikovat a jezdit s nimi za zákazníky, abychom oba byli s nimi v kontaktu a měli nezprostředkované informace. Chápeš o co jde? O blaho firmy, větší odbyt, větší zisky a ne o péči o mou frndu. Rozumíš?“

„Marketinkoví manažeři? To z nich děláš? To má být jejich zástěrka? Nikdy jsme nikoho takového nepotřebovali, to teprve teď, poslední dobou, sem taháš ty mladé kluky a jsi s nimi pečená vařená.“

„Já jsem s nimi pečená vařená? A mladí kluci? To nemohou být žádní staří fachmani, protože marketink je něco nového, čemu nikdo nad čtyřicet nerozumí. Tak proto. A také proto jsme se doposud bez nich obešli. Ale teď už to bez nich nejde. A pečená vařená s nimi nejsem, jen s nimi musím probírat obchodní strategii, inzerci, akce na podporu prodeje a to všechno. Prostě musím, nemohu je nechat bez dozoru. Zato ty tvoje sekretářky, dělnice ve výrobě, úkolářky a všechny ty ženské, kolem kterých se v jednom kuse motáš a lepíš na ně ty své pracky, ty jsou podle tebe v pořádku? Co říkáš, ty Omako?“

„Já na žádnou ženskou své pracky nelepím, já se k nim chovám se vší úctou a respektem!“

„Ano, a co to bylo nedávno? Jiřinko sem, Jiřinko tam, Jiřinko udělejte mi kávičku, Jiřinko, vy ale máte pěkně kulaťoučkou prdýlku a naducané kozičky a tak dál a dál. To nic není? Doma na lásku už dávno kašleš, já ti za námahu nestojím, tak si to vynahrazuješ se sekretářkami a podle jejich ochoty jim píšeš prémie. Ty staré prase! Jak můžeš něco podobného dělat mi rovnou pod nosem a přitom mne obviňovat z bůhví čeho!“

„Nepíšu jim prémie podle sexu a nikdy jsem si k žádné z nich nic nedovolil!“

„Nekecej, ať si tě nenechám prověřit soukromým očkem! Nebyl by to žádný problém, ale dosud jsem to nedělala, abych nevířila vodu a nezpůsobila skandál. Jenže s takovou to budu muset udělat!“

„Ale Anko, to snad není třeba, já si vážně na žádnou nikdy nic nedovolím, ani slůvkem, ani pohledem, ani dotykem ne!“

„To ti mám věřit, když ty nevěříš mě? Tak jak to bude, budou po podniku lítat soukromí vyšetřovatelé?“

„Anko, měj prosím rozum! Dobrá, máš u sebe odborníka na marketink a je to mladý kluk, protože staří páprdi tomu nerozumí, dobrá, chápu, už nežárlím. A musíš s ním často konzultovat a jezdit na služební cesty po zákaznících, to dá rozum. Ale pak by ten chlap měl mít tohle jasně uvedeno v náplni práce, aby bylo každému vše jasné a nikdo si nic nedomýšlel, ano? A aby byl klid.“

„Dobrá, udělám to, ať je klid. Myslela jsem, že je to zbytečné, ale asi jsem se zmýlila. Tak ať je po tvém.“

* - * - *

(Rozhovor Blbce Bijce Žárlivce s kapitánem JUDr. Jaromírem Kohoutkem.)

„Pane kapitáne, hlásím, že problém je vyřešen. Tedy vyřešil jsem ho. Dokonale. Žádní asistenti přes frndu v našem podniku už nikdy nebudou. O to se osobně postarám. Je ovšem fakt, že se náš podnik poslední dobou potýká s určitou krizí odbytu a proto budeme potřebovat marketinkového specialistu, který by se o odbyt staral po odborné stránce. Tedy vymýšlel akce na podporu prodeje, slevové akce, inzerci a další věci. Ale to je vysoce odborná činnost, to není asistent přes frndu, co vaří kávičky paní šéfové.“

„To rád slyším. Víte, není starostí policie, aby se starala o personální záležitosti ve vašem podniku, nýbrž aby dbala na klid a pořádek ve městě. A pokud ten nebude narušován, bude policie spokojená.“

„Nemusíte se bát, všechno bude v poklidu.“

* - * - *

(Kratičká úvaha kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka hned poté.)

_ Bože, to je ale vůl! Excelentní, ba přímo korunovaný. Jeho Volský Majestát. Ale co, není třeba se o něj starat a něco mu vysvětlovat. Důležité je, aby to fungovalo, aby byl ve městě klid a to se teprve uvidí. Však si ten klid ve městě zajistíme.

_ Ale nenamlouvej si, kamaráde, že by ti Ronka něco podobného nedokázala udělat také, že by z tebe nedokázala udělat šestnácteráka. Tak se postarej, ať je s tebou spokojená, ať to mezi vámi dvěma klape, aby k tomu neměla důvod. Ta baba ti za to stojí, aby ses jí přizpůsobil.

* - * - *

(Pozdější úvaha kapitána JUDr. Jaromíra Kohoutka.)

_ Ronka je bezvadná ženská když mě poslala na ryby. Prý ať si od sebe odpočineme, ať se na sebe těšíme, že to potom bude o moc pěknější. Já tedy žádný odpočinek nepotřebuji, abych se na ni těšil, mně se pořád líbí a pořád o ni stojím, ale s kámoši už jsem nikde nebyl ani nepamatuji a stýská se mi po našich pařbách. Bývaly fakt velký!

_ Ještě se mi líbí, jak Ronka vede naši společnou domácnost. Když zařizovala dům, měl jsem strach, že bude chtít vyhodit harleyku na ulici, ale harleyka zůstala kde byla. Prý je členem rodiny. Moc mne tím potěšila, bál jsem se, že bude jako ty ostatní. Nejprve by vyhodily motorku, pak moje hadry a nakonec i mne samotného z mého domu. Ale Ronka to vymyslela úplně perfektně a máme o moc větší pohodlí i více prostoru, než jsme měli předtím.

_ Je také moc dobrá hospodyňka, vaří chutná jídla, akorát dělá hodně zeleniny, kterou já moc nemusím, ale ona ji potřebuje, pokud chce zůstat štíhlá, a já bych si moc přál, aby taková zůstala. Rozkysnutý babský zadek na harleyce není rozhodně to pravé. Možná časem, až přijdou děti, tak ztloustne, ale to už budeme jezdit autem. Zatím o dětech nemluvíme, chceme spolu pracovat co nejdéle to půjde, ji vyšetřování baví a v práci si rozumíme. A je mi užitečná.

_ Její rodiče mne berou, jsou podle všeho spokojeni, jak spolu žijeme, a to jsme jim nic neusnadnili, napochodovali jsme tam rovnou v kombinézách z harleyky. Asi jsem je dost vyděsil. Naštěstí už Ronka byla v kombinéze a ne v té své kratinké sukýnce „kůže na kůži“. To by její rodiče nejspíš nepřežili. Jsou to takoví usedlí, středostavovští lidé, lepší rodina jak se říká, ale rozumí si se mnou.

_ Klape nám to i v posteli. Nedělá s tím žádné velké štráchy, zdá se, že je furt připravená a nezkazí žádnou srandu, dokonce ani tu chlapskou, dost drsnou, necudnou. Tak to má být, já ty upejpalky fakt nemusím.

_ Akorát mne drží dost zkrátka, ale to chápu, ženská má taková být.

* - * - *

(Závěrečný dialog obou vyšetřovatelů.)

„Hele, Jarku, dej ode mne ty ruce pryč. Říkala jsem ti, že to bude o moc hezčí, když se na sebe budeme těšit, a ty mi na nějaké těšení nedáváš žádný prostor. Furt se mi tam dobýváš. Ale až se v neděli večer vrátíš z ryb, tak budu natěšená jako poprvé, a možná ještě víc! Ale ne, aby ses mi vrátil nalitej jako pivní sud, to by pak za nic nestálo!“

„Hele, Ronko, copak se můžu nalít, když pojedu na harleyce? Teď mne napadlo, nemáš nakonec nějakého milence, že mne pakuješ z domu na celý víkend? Pamatuj si, jestli ti na něco přijdu, rozmáčknu vás oba jako štěnice!“

„A ty si nemysli, že když si na těch rybách ulovíš nějakou vodní žínku, že ti to projde. Vzpomeň si na moje kopy z otočky ve výskoku, vysklila bych ti ksicht! Jako Chuck Norris! Měsíc bys cucal šťávu z kelímku. A ona by strávila zbytek života ve slepeckém ústavu na kolečkovém křesle. Vydrápala bych jí oči a přelámala všechny hnáty!“

„Ale Ronko, já tě přece miluji a o žádnou jinou nestojím, vždyť to víš. Kde jinde bych našel takovou divokou dračici, co jezdí „kůže na kůži“, chlapům dává na frak a v hlavě jí to pálí, že přímo mrkám. Já si na těch rybách trochu užiji srandy s kámoši a taky nějaké to pivko, pochopitelně. Akorát je blbý, že na harleyce neodvezu basu piv nebo dvě a do brašen jich moc nenaskládám, tak se nemusíš bát, že se vrátím nalitej.“

„A já si zase dám oraz od domácnosti a vaření, pokecám s kámoškama a polítám kšefty. Tebe by to stejně nebavilo. Možná zajdu i k našim na kus řeči, už jsem tam dávno nebyla. Já si milence nehledám a o žádného nestojím, s tebou je to pořád krásné a mám toho ažaž. Nemáš ani ten nejmenší důvod žárlit.“

„Ty také ne a jestli chceš, můžeš nás přijet zkontrolovat, na přepadovku. Aspoň se chlapům pochlubím, jakou mám parádní babu.“

„Tak lítací přepadová kontrola, říkáš? To ne, to ti raději budu věřit a ohlídám si tě jinak. Já se svou policejní praxí nemusím ze sebe dělat žárlivou saň, co lítá za svým starým!“

„Bože, Ronko, jak já tě miluji! Pojď, dej mi pusu na rozloučenou… Ne, já už raději pojedu, abych se vůbec na ty ryby dostal.“

„Uháněj, nebo neodjedeš, ty moje lamželezo, můj valibuku, můj lomikameni!“

* - * - *

(Poslední slovo poručíka Veroniky Hubačové.)

_ Tedy jak živa bych nechtěla mít takové rodinné vztahy jako Anka Karka, už kvůli dětem ne. Moje děti by měly vyrůstat v pevné, soudržné a milující rodině a pro takovou budu muset hodně udělat a leccos i oželet. Ale i tak. Blahoslavená chvíle, když chlap na chvíli vypadne z baráku a je od něj pokoj!

* - * - *

Vratislav Mlčoch

P. S. Text nemá nic společného s hrou Anna Karenina Městského divadla Brno a příběh i postavy v něm jsou smyšlené.