Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz
Babočka str. 1
CELO-
STRÁNKOVÉ
ČTENÍ

Jiří Mahen, Martin Františák: JÁNOŠÍK REVISITED

„Zbojnická legenda ožívá. Spravedlnost. Pomsta. Zrada a láska. Nezabiješ!“

Jiří Mahen je autorem třiatřiceti her a tou nejúspěšnější z nich je Janošík. Drama o  slavném slovenském zbojníkovi napsal o prázdninách 1909 během pobytu v  evangelické škole v  Javorníku u Velké na Moravě. Při psaní ho inspirovali Zbojníci Miloše Jiránka, slovenské knížky o Jánošíkovi, Alois Jirásek, různá lidová vyprávění a mocně také zapůsobilo vlastní okouzlení přírodou po odchodu z Prahy. „V  té době,“ píše ve třicátých letech Mahen, „nikdo nevěřil pomalu v  člověka, ale najednou jsme našli mezi lidem člověka, nedávno skorem popraveného, a ten člověk žil v  paměti národa jako světec. A kolem toho člověka kvetly píseň i naděje.“ Jenže pak přišla krutá zkušenost první světové války a jánošíkovské téma se samotnému autorovi začalo jevit z  poněkud proměněné perspektivy.

Dvacet let po napsání Janošíka se Mahen vyznává ze svého pokušení napsat drama znovu a jinak: „Byl by daleko prostší, bez písniček a bez barev. Předem ho vidím v  opuštěné ohradě na Liptovských horách, jak čeká na své, kteří nepřicházejí. Pak ho vidím někde v  dolině, jak prchá střelen do prsou závějemi. Konečně ho vidím, jak dříme pod zemí věčný sen… O čem sní jeho veliká duše?“ Do Mahenových úvah zasáhla národní tragédie, jejíž zoufalství autor nepřežil. Dva měsíce po okupaci Československa se v  Brně oběsil.

Do mysli se vkrádá otázka: Jakého Janošíka by napsal dnes? Po sto osmi letech od světové premiéry v  roce 1910 v pražském Národním divadle? I od brněnské premiéry, která se uskutečnila téhož roku v režijním nastudování Františka Laciny? Po všech slavných filmových zpracováních, toho němého z  roku 1921, i toho ikonického z  roku 1935 v  režii Martina Friče?

Idylický mýtus dnes postupně bledne pod tíhou zkušeností nacismu a komunistické diktatury. Ocitáme se pomalu v  situaci, kdy se zas přestává věřit v  člověka a čeká se na mesiáše. Jaký hrdina po tom všem může ještě přijít? Jaký sen o Jánošíkovi sníme? Vnímáme ho jako hrdinu, či jako obyčejného zloděje a zabijáka? Jaká je etika vzpoury? Cena cesty ke svobodě? Platí boží přikázání: Nezabiješ? Spasí vše láska? Pojďme si ten příběh o Janošíkovi vyprávět znovu!

Jiří Mahen je jednou z  nejvýznamnějších osobností brněnského kulturního života. Do Brna přišel v  roce 1910 a upsal se mu na celý svůj život. Byl redaktorem Lidových novin, režisérem a prvním dramaturgem Národního divadla, pedagogem na konzervatoři, knihovníkem i ředitelem knihovny či zakladatelem rybářského sdružení. Tuto klíčovou postavu meziválečného kulturního života připomínají dnes názvy dvou divadel, jedna ze scén Národního divadla a Husy na provázku, knihovna, ulice, památník a k jeho odkazu se hlásí i Mahenova společnost a Moravský rybářský svaz.

Mahen je neslavnější z  autorových četných pseudonymů (jeho občanské jméno bylo Antonín Vančura), které vzniklo náhodou sazečovou chybou, když opravil báseň podepsanou jménem hrdiny Zolova románu Germinal – Maheu – v  domnění, že jde o překlep.

Psal básně, romány, povídky, příběhy pro děti, drama, filmové scénáře, publicistické i  vědecké články. K  jeho nejvýraznějším dílům patří např. sbírky Plamínky a Balady, román Kamarádi svobody či pohádkové knihy Co mi liška vyprávěla a Dvanáct pohádek. Nejvíc je však ceněna jeho tvorba dramatická.