Barevné lásky jedné krásky

Novela o nehynoucí naději

Text © Vratislav Mlčoch

(Pokračování z minulých našich novin)

* - 5 - *

o už jsme zase jely postaru. Já se pod dojmem minulé lekce, při které jsem zjistila, že inteligence a dovednosti jsou mnohem více platné než dokonalý zjev, se držela zpátky a u mužů hlavně sondovala, co umí a čemu rozumí, a Zdenka se po svém zvyku držela dovedností o patro níž, těch, které jsou patrné na první pohled. A jak jsme si zvykly, občas nějaký ten výjimečný objev přivedla ukázat. Zrovna jako tentokrát a rovnou mi řekla, že je to povětrný mužský a že na něj není žádné spolehnutí. Zkrátka kurevník. A já se připravila.

Oblékla jsem si svůj tyrkysový kostým zcela bez doplňků, vůbec jsem se nenalíčila a vlasy jen tak halabala sepnula v týle. Šedá myška, sice tyrkysová, ale hlavně a převážně šedá. Zdenka zářila ve svém novém outfitu, který si pořídila hlavně kvůli němu, mrkala na něj sáhodlouhými řasami a špulila svou nezřízeně barevnou pusu a pohazovala zbrusu novou hřívou od kadeřníka, která musela stát majlant. On byl v neformálním obleku, tedy džínách a saku sladěném do modra, k čemuž pasovala i bleděmodrá košile a šátek v rozhalence. Upravený, umytý, navoněný vodou po holení, oholený a pečlivě učesaný. K tomu vysoký a štíhlý se sportovní postavou, do daleka vykřikující o hodinách v posilovně. Zkrátka na první i druhý pohled určitě stál za hřích.

Sedli jsme si ke kávě a začali neformálně tlachat. Nedělala jsem na něj oči, ostatně jsem neměla čím, a hovor se točil kolem nic neříkajících pitominek. Po chvíli jsem se zvedla a se Zdenkou jsme zašly na wecko. Tam jsem se vykuklila. Mázla jsem si oči, tedy stíny, řasy a linky, obarvila rty a na krk si naaranžovala svůj šátek v pestrých, komplementárních barvách. Vlasy jsem si rozpustila a rozčesala, šaty stáhla v pase aby mi vynikly vnady a tak jsem vyšla k našemu stolu. Dokonalá metamorfóza. Celé mi to trvalo minutu, dvě a Zdenka nešla se mnou, ale zůstala zpátky a jen vykukovala zpoza rohu, co se bude dít. A taky se dělo!

Ten trouba mě nepoznal. Když jsem si sedala jako by nic, vytřeštil na mne oči, vyskočil a začal mektat: „klidně se posaďte a udělejte si pohodlí, já tu sice nejsem sám ale se dvěma kamarádkami, ale my to nějak vyřešíme, posaďte se a já vám něco objednám…“ a tak dál a podobně a přitom se začal tvářit dobyvatelsky a neodolatelně, div si neposlintal košili. Neodolala jsem a rozesmála se na celé kolo, načež Zdenka přišla ke stolu také a tvářila se jako Vesuv před erupcí. Sundala jsem si šátek, expresně se odlíčila, uvolnila oblečení a znovu si sepnula vzadu vlasy. Teprve teď to celé pochopil, zrudl a nevěděl, z které do které. „Milý pane, měl byste si lépe všímat žen, hlavně těch málo atraktivních, aby vám nezpůsobily nemilé překvapení jako toto,“ jala jsem se jej plísnit a nevšímala si jeho nesouvislých pokusů chopit se iniciativy.

„Já vím, jste oprávněně zvyklý budit zaslouženou pozornost kamkoliv vstoupíte, ale nejste jediný a ženské zbraně jsou mocnější. Muži jako vy mají tendenci být narcistní, sobečtí a egocentričtí, až to kolikrát přechází do sociopatického jednání, a to je pak nebez…“ nenechal mne domluvit, zbrunátněl, protože znal význam mých slov a dovtípil se zbytku, ztratil sebeovládání a začal vykřikovat: „takový podraz, taková sprostota, to jsem si nezasloužil, já se chovám ke každé slušně, nejsem sprostý ani nevěrný, dbám na slušné vychování…“ a protože mu došla slova i argumenty, vyskočil od stolu, hodil na něj menší bankovku a vyřítil se z kavárny.

Tohle jsme nečekaly. Myslely jsme, že mu dáme menší lekci, aby mu přestalo pršet do nosu a hlavně aby zkrotl a přestal koukat po jiných ženách jako by mu patřil celý svět, a teď tohle. Chuděra Zdenka spolkla svou zklamanou tirádu, kterou měla na něj nachystanou, oči se jí zalily slzami, zbledla a vyběhla za ním. Ještě na mne vrhla pohled, ze kterého jsem nebyla moudrá. Zklamání, omluva, lítost, vítězství, triumf – to všechno se v jejím pohledu mísilo a já nechápala. Přece jsme se tak domluvily, ne? Tak proč?

Ještě chvíli jsem zůstala sedět a dumala jsem, co jsme přepískly, co jsem podělala, v čem byla chyba, co bude s námi dál. Bylo mi líto přijít o skvělou kámošku kvůli nějakému podělanému chlapovi, který přes svoje ego nevidí zbytek světa ani na cestu okolo. Ale natolik jsem Zdenku znala a znala i její paličatost, že mi přišlo úplně zbytečné právě teď za ní letět a něco jí vysvětlovat. Chtělo to čas na vychladnutí vzdutých emocí a na návrat zdravého rozumu. Hlavně ten zdravý rozum potřebuje čas, jak u ní, tak i u mne. Tak jsem pokrčila rameny a odkráčela domů, abych vychladla a po cestě jsem čistě pro spravení nálady poplašila pár mužských. Na to jsem zdravý rozum nepotřebovala, to šlo samo.

(Dokončení v příštích našich novinách)

Vyšlo 12. 7. 2024
Autorem všech textů je Vratislav Mlčoch. Kontakt na bloggera babocka@vram.cz. Chystaná kniha Pošta: babocka@vram.cz
Píši a vydávám knihy novel a
povídek o mezilidských vztazích.
V tomto blogu vychází
Texty z těchto knih tak
krátké, že je přečtete dřív
než vás někdo bude postrádat.
Knížky vydavatelství VRAM - info viz www.vram.cz