POZOR!                     Tento týden má „Babočka“ DVĚ STRANY !
Aktualizováno vždy o víkendu.
Internetový týdeník o kultuře
a společnosti od r. 1998 Babočka str. 1 Babočka str. 2
Kontakt na redakci
babocka@vram.cz
Internetový týdeník

Malý povídkový koutek

Před východem slunce

* - Scéna ve vězení večer před popravou - *

„Tady ti, Johne Thyere, nesu tvé poslední přání. Pořádnou flašku whiskey, protože návštěvu tvé milované ženy o samotě ti soudce zamítl. Prý kdoví, co bys jí udělal, když jsi nejednou kvůli ní vraždil. To je fakt, to jsem si nevymyslel, ono se totiž stává, že těsně před popravou se člověku hlavou honí všelijaké nápady a myšlenka vzít na poslední chvíli ještě někoho sebou není až tak výjimečná. Ta whiskey bude bezpečnější, ale zase ji nesmíš vypít celou sám, to bys pak z popravy nic neměl, jak bys byl zlitej, a možná bys poblil i mistra popravčího, když by ti na krk dával oprátku. I to se už stalo kdysi kdesi v Minnesotě a dodnes jsme z takové popravy zhnusení. Chápeš, doufám.“

„Takže ať se ti to líbí nebo nelíbí, společnost ti budu dělat já, šerif, a nalejvat ti budu také já. Aspoň si spolu popovídáme o tvém životě, o tvé ženě a o tvých skutcích, co říkáš? Nic neříkáš? Budeš mlčet jako hrob a nedostanu z tebe ani slovo? Podívej, horší už to mít nemůžeš, tak proč se cukat, no ne? Možná se ti uleví, když se vypovídáš. Ani tak mluvit nebudeš? No jak chceš, ale mne se nezbavíš, já podle zákona musím do poslední chvíle bdít nad tebou a tvým duševním zdravím, když kněze nemáme.“

„Víš, Johne, na jednu stranu se ti nedivím. Ta tvoje je tak nádherná ženská, a to nejen podle měřítek našeho zapadákova, kde o kloudnou ženskou nezavadíš, ale i podle měřítek velkých měst na východním pobřeží, že vraždit kvůli ní člověku přijde normální, přirozený. Odprásknout jí manžela, který ji získal před tebou a drží si ji doma zavřenou, pak si ji odvést a při té příležitosti zabít ještě pár dalších chlapů, kteří tě chtěli vystřídat. To je úplně přirozený, takhle fungují všechna divoká zvířata a všichni takové jednání u zvířat tolerují, jenže u všech rohatých my jsme lidé a ne žádná divoká zvířata. A k dovršení smůly máme šerifa a soudce, kteří dbají na dodržování zákonů, které mimo jiné říkají, že zabíjet manžele krásných žen je zavrženíhodný skutek penalizovaný trestem smrti. No přece uznej, Johne, kam bychom se dostali, kdyby všichni ženáči byli v jednom kuse zamordovaní, no ne?“

„Pojď, Johne, napijeme se na její zdraví, na její krásu, na její budoucnost, která ji zanedlouho čeká, co říkáš?“

* - Scéna ve vězení pokračuje nad ránem - *

„Johne, koukej, láhev je skoro prázdná a venku začíná svítat. Krátí se ti to, chlapče. Pojď, ještě ti naliji a sobě také. Tak na zdraví! Ať žiji, když ty už nebudeš! Už jsou od vedle slyšet lidé mistra popravčího, jak se na tebe chystají.“

„Ale já mám ještě něco, nač bych se tě na poslední chvíli rád optal. Víš, dal jsem si tu práci a vysledoval jsem příběh tvojí ženy od začátku. No řeknu ti, je to hrůza. Tolik mrtvých mužů, tolik různých bydlišť, tolik útěků před zákonem. Počítej, prosím, se mnou. Začalo to v jejích patnácti. Zakoukala se do jednoho kluka tam u nich, ve Virginii. Jmenoval se Samuel Watkins. Vzali se se souhlasem jejích i jeho rodičů a odstěhovali se do New Yorku, protože on tam dostal slušné místo v jedné bance. Jenže ani ne za půl roku jej zastřelil jistý George Cromwell a prchl s ní před zákonem na jih do Georgie. Tam se živil jako spolumajitel železářství, ale za necelý rok byl také po smrti a ona s jeho vrahem, Charlesem Wyattem, prchá před zákonem tentokrát na západ do Oklahomy. Tam žijí jako manželé a on pracuje jako obchodník s textilem. To už je třetí.“

„Ale stále nestačilo. Zase za pár měsíců je on po smrti a ona s jeho vrahem Joshou Carlilem uprchne do Nového Mexika, kde pracují na farmě. Tam ji poznáváš ty, Joshuu zabiješ a staneš se jejím pátým manželem. Na útěku pomůžeš do hrobu třem dalším chlapům, kteří si na ni dělali nárok, a odvezeš ji sem k nám, do Montany. Musím uznat, že ze všech jejích manželů se dokážeš nejlépe ohánět pistolí a že si na tebe nikdo jen tak nepřijde. Také jsi s ní vydržel nejdéle, skoro dva a půl roku. Musel to být nakonec šerif, kdo tě dostal do vězení, pak před soud a nakonec tě nechá pověsit, aby ona byla konečně volná, aby se mohla usadit bez obavy před zákonem a konečně mít rodinu. Chudák ženská, zasloužila si mít lepší osud než stále prchat a skrývat se. Řekla ti někdy, že už toho má plné zuby, že by nejraději se vším sekla a odešla?“

„Ne, takhle mluvila o svém předešlém manželovi, ne o mně.“

„Mně tohle říkala o tobě, že má toho života s tebou plné zuby, to mi říkala. Že už chce žít v klidu a v pohodě.“

„Ty hajzle, ty jsi to na mne všechno upletl, tys ji ukecal, tys to všechno vyhrabal jen abys ji mohl mít pro sebe. Vrahoune, darebácký šerife, podvodníku, svůdče vdaných žen! Nemít na rukou ty okovy, zabil bych tě!“

„Určitě bys mne zabil, to vím a právě proto máš ty okovy a právě proto jdeš za chvíli pod šibenici. Žádný křik ti už nepomůže, už je hotovo, Johne Thyere, a ta tvoje nádherná ženská, kterou jsi sám získal za cenu tolika životů, bude patřit jenom mně a bude se mnou žít v klidu tady u nás a vychovávat naše společné děti. Konečně jí dopřeji, po čem tolik touží a s tebou to nemůže mít! Už si ani netroufala doufat, že by se jí něco podobného mohlo vyplnit. Chudák ženská!“

„Ty pitomče, ty chudáku, ty si myslíš, že ji budeš mít, že ona je ta, která se chce usadit? To se těžce pleteš…“

„Vezměte si ho, dejte mu do úst roubík, ať tolik nehuláká a rovnou ho pověste, darebáka, vrahouna! Stejně si nic jiného nezaslouží!“

„Tak Johne Thyere, jdeme, oprátce je už po tobě smutno, už tě touží poznat a pohoupat si tě!“

„Darebáci, hajzlové, všechno jste to na mne…“

* - Scéna u šerifa doma - *

„Lásko moje, má nejdražší Alice, konečně jsi volná, konečně máš od toho svého vrahouna pokoj! Zasloužíš si lepší osud, než jaký jsi dodnes měla. Zasloužíš si usadit se ve velkém domě, mít kupu dětí a milujícího manžela a už se nemuset skrývat před zákonem. Ode dneška jsi opět žena bez poskvrny, zákon tě osvobodil od tvého únosce a ty můžeš svobodně zvolit svou budoucnost. Pevně věřím, že tvým vyvoleným manželem budu já a že se mnou po boku dožiješ v lásce a v klidu své roky coby počestná žena a matka. Už si nebudeš muset stěžovat na toulavý život, už ho nebudeš mít plné zuby.“

„Věděla jsem, můj nejdražší, že to pro mne uděláš, že mne ho zbavíš, toho tyrana, toho otrokáře! Konečně jsem volná, svobodná, konečně se nemusím skrývat!“

* - Skrytá schůzka za domem - *

„Francisi, miluješ mne? Byl bys ochoten pro mne něco udělat? Něco velkého, kromobyčejného, něco, co by nám dovolilo spolu žít a ne se jen skrývat, ukrádat pro sebe chvilečky vzadu za domem. Já už mám života s naším šerifem, tím tyranem a otrokářem plné zuby! Nejraději bych se vším tady sekla a odešla někam daleko. Byl bys ochoten jít se mnou?“

„Má milovaná Alice, že se vůbec ptáš! Pro tebe udělám úplně všechno! Stačí, abys naznačila a já tě zbavím toho nemožného tyrana, toho tvého šerifa, který tě tady vězní a dělá z tebe počestnou, mravnou ženušku bez poskvrnky. Je to darebák, který si zaslouží jenom smrt, jak říkáš. Řekni, mám ho zabít? Udělám to rád a hned potom spolu odjedeme dále na západ, do Kalifornie nebo do Nevady nebo tam někam, kde si budeš moci zařídit život konečně podle svého!“

„Ano, Francisi, zbav mne ho! Já už to s ním nevydržím, já už musím vyrazit dál na západ, vzhůru do nového života po tvém boku, lásko moje…“

„Samozřejmě, Alice, má milovaná! Všechno bude, jak si budeš přát! Miluji tě a udělám pro tebe první, poslední…“

* - Scéna na hlavní ulici - *

„Ty šerifáckej hajzle, ty tyrane, ty otrokáři, já tě zabiji za to všechno zlé, co děláš Alici!“

PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK!

„Tak to už je pátý chlap, co se mne pokusil zabít. Ještě že jsem tak rychlý a střílím dřív než mluvím, už bych byl v dřevěným kabátě pár sáhů pod zemí! Všichni ti chlapi, co přede mnou žili s Alicí, měli zatraceně těžký a krátký život. Ale stejně, i kdyby zítra přišel někdo, kdo bude střílet ze zálohy, stejně mi to stálo za to. Alice, miluji tě a život s tebou je krásný, i když tuze nebezpečný!“

„Miláčku můj, ty můj neohrožený šerife! Já, tvoje Alice, jsem tak ráda, že tě mám! Ty mne dokážeš ochránit před všemi násilníky, všemi těmi vrahouny, kteří na nás číhají na každém rohu!“

* - * - *

Vratislav Mlčoch

P. S. Text nemá nic společného s inscenací „Před východem slunce“ Národního divadla Brno a jeho děj i postavy jsou smyšlené.

Klíště

Recenze od Polívků

Je to podzim života nebo jaro smrti zní stěžejní otázka této hry. Upřímně, je to fuk. Především je to báječná sranda kdy fór za fórem padají z jeviště, publikum je rozdychtěně lapá, řve a ohýbá se smíchy. Někteří se také popukají, třeba já přišel domů docela popukán. Neboť je to renesance srandy, která se Bolkovi Polívkovi coby autorovi povedla na výtečnou a témuž coby režisérovi ještě lépe, neboť v Milanovi Lasicovi našel partnera na výši, který dokáže vracet míče s razancí vyšší než s jakou byly servírovány. „Ty jsi kurevník, obyčejný kurevník!“ soptí Bolek coby Casanova. „Obyčejný?! To si vyprošuji!“ ohrazuje se Lasica jakožto Don Juan.

Hra je o dvou starých hercích a tak v ní padá leccos z hereckého života. „Režíroval jsem několik kritiky vysoce ceněných inscenací,“ chlubí se Lasica. „Ale lidi moc nechodili,“ nesměle oponuje Bolek. „No a co? Tak zůstali doma,“ oponenturu rázem vyřídí Lasica.

A nejen slova působí salvy smíchu. Také gesta, zámlky, jemná mimika obličejů, postoje obou protagonistů, to vše umocňuje legraci. Nevím a nemohu vědět, nakolik to mají nazkoušené, ale řekl bych, že většinou se jednalo o improvizaci. Ergo, když já viděl premiéru a popukal jsem se, pak při libovolné další repríze bude publikum popukáno ještě více.

Ostatní herci to mají těžší, neboť improvizovat nesmějí, ale myslím si, že si cestičky ke srandě srandované časem najdou. K tomu pomalé tempo, takže publikum má čas vychutnat si všechny lahůdky, které jsou jim servírovány. Lucullus se chechtal u Luculla, dovolte mi parafrázovat klasické latiníky.

Sejdou-li se dva velmistři srandy nad výborným textem, není marný ani podzim života, ani jaro smrti – tolik k hamletovské otázce na začátku.

Malá přestávka je nutná, aby si publikum vydechlo a narovnalo těla a hned po ní BÁC! sranda pokračuje. Nezmírní ji ani jistá nostalgie, která se vkrádá, protože jaro smrti nabývá vrch nad podzimem života, ale protismyslně je legrace ještě větší, neboť blízkost smrti povzbuzuje potěšení ze života, jak vědí všichni, kteří už měli leccos na jazyku. Legrace a smrt k sobě prostě patří a krásně spolu kontrastují, co ještě dodat. Však uvidíte, pokud tedy uvidíte, a vidět byste měli.

A proč se hra jmenuje Klíště? Tak to fakt nevím, i když klíště v ní je a jedno Bolek dokonce vypije v sklence alkoholu, pardon, čaje, protože pohonné hmoty pro geniální myšlenky jsou tam zakázány. Ale nějak se jmenovat musí a toto není špatný titul, neotřelý, stručný, leccos navozující. Jo a taky se tam nesmí kouřit a když si někdo přesto zapálí, prší na něj shůry drobné polystyrénové kuličky coby hasící prostředek. Pro ty případy má barman přichystán deštník.

Když jsem šel domů, našel jsem na mobilu sms od bráchy „Co říkáš na Švédy?“ „Jaké Švédy?“ odepsal jsem mu a až pak mi docvaklo, že ten večer jsme hráli hokej na MS. Ale Bolek Polívka má u mne daleko vyšší prioritu než hokej, protože vždy pobaví a potěší, což se o hokeji říci nedá. Navíc zápas si mohu pustit zpětně a když nevím, jak dopadl, tak nic neztrácím. Tuhletu vymoženost u divadel zatím postrádám, ač by bodla.

Vratislav Mlčoch

Fakta o představení:

Babočka str. 2

Pravidla Bincárny

Recenze z Provázku

Tedy řeknu vám, ty ženy ale mají o nás mužích mínění. Hypersexuální libidiózní maniaci, kteří své zvrácené pudy ukájejí bez ohledu na jakékoliv ohledy, vychování a vkus ber kde ber. Jak jsem k tomuto názoru došel? Dvě inteligentní ženy, režisérka a dramaturgyně, udělaly výběr z recesistních textů KKRD boys už celá léta zveřejňovaných na internetu a sestavily z nich divadelní představení pro tři herce a sklepní scénu Divadla Husa na provázku. A vyšla jim báječná legrace, ze které až mrazí. Legrace, při které se báječně baví překvapivě i mladé, inteligentní ženy. Mají nás na háku, holky.

Samozřejmě si za to my muži můžeme sami. Kdo také jiný. Rádi přeháníme, zejména v sexuální sféře, se ženami zhusta nekonverzujeme o ničem jiném a mezi sebou se vytahujeme způsobem, proti kterému je rybářská a myslivecká latina jen ubohým dětským blábolem, a když někdo z nás natočí erotický či pornografický film nebo napíše takovou knihu, je rovněž plná přehánění. Zatímco ženy v podobných případech se drží zpátky a jen naznačují, my do toho jdeme na plný plyn. Co potom může ženám vycházet? Že skutečnost je ještě mnohem horší než zobrazovaná realita, zatímco pravý opak je správně.

KKRD boys to dělají také, navíc v hantecu, nešetří vulgarismy ani nejtvrdšího kalibru, ba právě naopak, a v alkoholovém celodenním opojení, mám-li věřit jejich výpovědím alespoň z poloviny, nejsou schopni psát o ničem jiném. No, to není tak docela pravda, na jejich stránkách jsem našel dost textů ve kterých rýpají do politiky a dalších novodobých potíží našeho dennodenního života, ale pro ženy jsou jejich sexuální výlevy zřejmě nejinteresantnější. Důvod je implicitně naznačen výše i dále.

Učenou řečí vyjádřeno jde o krizi současného heterosexuálního muže na pozadí rozporů mezi jeho tělesnosti a duchovnosti. KKRD boys je anonymní brněnská partička stojící za stejnojmenným kultovním nekorektním blogem, který v roce 2017 získal prestižní cenu Magnesia Litera. Národní knihovna ČR ho zařadila mezi výběrové webové zdroje určené k dalšímu výzkumu.

Dva herci a jediná herečka, zastupující ženský prvek, se do těch textů pustili s vervou. Hrají jako o život a ona žena se nedrží zpátky, není jenom terčem zvrhlých chlapských pudů (úsměv prosím), ale s chutí též přehání, občas v přestrojení za nafukovací pannu ze sexshopu, občas za sexuální objekt bez hlavy, rukou a těla s výjimkou dvou nohou a onoho přemostění mezi nimi. A občas sama za sebe těm dvěma chlapům dává při jejich holedbání flek.

Původně jsem se bál, že nebudu rozumět. Můj hantec zůstal viset někde v dobách Franty Kocourka, novější trendy mne míjely a já spíše piloval spisovnou češtinu přechodníky nevyjímaje než specifickou lidovou mluvu. Ale většina mluveného slova není v hantecu, v něm jsou jen jistá obrazná rčení týkající se sexuálních praktik, zbytek je běžné brněnské nářečí které používáme všichni aniž bychom o něm nějak dumali.

Perfektní jsou též kostýmy. Ženské převleky jsem již zmínil, muži se dílem pohybují v sexy trenýrkách, teplácích, sportovním oblečení pod kterým mají spodní prádlo také ze sexshopu a v závěru v růžovoučkém obleku s jistým chlupatým tupé na patřičném místě. No a hlavně v igelitových pláštěnkách, kterým je rovněž pokryta a zabalena celá scéna. Je toho víc a je to vtipné.

Víte, dalo by se nad touto hrou pohoršovat, zuřit, nadávat, lámat hůl, rvát si vlasy, ignorovat ji a bůhvíco ještě. Ale nejlepší je prostě se od srdce zasmát a pustit z hlavy. Co s tím také jiného? Jsme co jsme, byli jsme takto stvořeni a zajisté to mělo dobrý důvod. Imperativ zachování rodu dostal přednost před všemi ostatními.

Možná jsme takto stvořeni tak docela nebyli, možná jsme se takto samovolně vyvinuli, ale v tom případě jsme tuto tendenci měli v sobě naprogramovánu v čase stvoření. Imperativ zachování rodu má a měl by mít navrch i nad antikoncepční pohodlností.

Ale nezoufejme nad lidskou zkažeností. Vždyť jak to bylo s Adamem a Evou, Kainem a Ábelem a všemi dalšími starozákonními postavami? Byli snad vzory ctnosti? Co třeba můj oblíbený král David?

Vratislav Mlčoch

Fakta o představení:

Petite Mort

Recenze baletu NdB

Ona to je premiéra vlastně jen z části, protože tento baletní večer již na repertoáru byl před rekonstrukcí, a teď byla část Beethoven, mimochodem zdařilá parodie koncertu symfonického orchestru, nahrazena nejlepší choreografií známého a ceněného choreografa Johana Ingera Walking Mad, která si vysloužila frenetický řev nadšeného publika. Ale k tomu se propracuji.

Tma, černočerná tma, jen kdesi v dálce na jevišti svítí malinké světýlko, od kterého kráčí čísi nohy k publiku. Když dojdou ke středu jeviště, rozsvítí se více světel a vidíte muže. Osamělého muže. Rozhlédne se, na chvíli usedne, ale pak vstane a chce se vrátit. Ale světýlko v dálce mezitím zhaslo.  Muž zrozpačití, ale pak začne pomalu cvičit skoky a pózy. Přicházejí další, muži i ženy, nevšímavě postávají okolo něj a teprve, až začne hrát hudba, připojí se k němu a všichni společně tančí krásnou choreografii. Pak hudba ustane, první tančící vyčerpáním klesne k zemi a ostatní odcházejíce jej překračují. Připomíná to někomu něco? Choreografie Mária Radačovského Spolu.

Muž v buřince a dlouhém šedém plášti přichází k prkenné ohradě, ze které po chvíli vyběhne dívka a začne s ním tančit svádivé tance, neboť muž je stydlín. Paráda! Po chvíli z ohrady vyběhnou další 2 páry se šaškovskými čepicemi na hlavách a ti to teprve rozsvítí. Prudké pohyby, nevídané pózy a figury na Ravelovo Bolero. Vášnivá hudba, vášnivý tanec, nespoutaný, divoký, sexuální. Načež odloží čepice a rázem jde o něco jiného, závažnějšího, ale výrazy tance jsou tytéž. Nádhera. Překvapení. Zvraty. Agrese. Nevíte, nestačíte rozklíčovat oč přesně jde, ale je to něco běžně nevídaného. Devět tanečníků a tanečnic nechává na jevišti vše. Pak najednou Bolero skončí, publikum začne tleskat, ale konec není, Jeden pár tančí jakýsi epilog, dodatek na zcela jinou hudbu, ještě agresivnější a divočejší. Neskutečné, neuvěřitelné, nevídané. Teprve pak je konec, ale neuvěřitelný zážitek ve vás zůstává. Byla to skutečnost či sen? Walking Mad od Johana Ingera.

Dvě knihy o třech kapitolách o mužích a ženách. Jak pracuje ženský mozek a pracuje vůbec ten mužský? Svět ze ženské perspektivy a poté z mužské. Nahatý svět bez příkras a bez iluzí, ale s humorem. Já to takové měl také. Poprvé, podruhé, potřetí a nakonec počtvrté. Teď jsem sám a všechno mi funguje jak má, pomalu, po mém, ale vše stíhám v klidu, bez nerváků. Jak prosté. Tak prosté, až mi jisté problémy začínají chybět. Že bych si to zkomplikoval popáté? Masculine / Feminine Lukáše Timuláka.

Nezpochybnitelné vyvrcholení večera. Šest téměř nahých mužů podtrhujících svou mužnost kordy a šest jen o málo oblečenějších žen zdůrazňujících svou ženskost krinolínami tančí moderní, výrazový tanec na přenádherný Mozartův klavírní koncert. Tančí tak, že zíráte. A téměř nedýcháte. Ta hudba je nádherná sama o sobě, ale s tancem doslova bere dech. A také bere adjektiva, která jsou najednou prázdná, vyčichlá, nevýstižná, pošetilá. Je mi líto, ale to se popsat nedá, to je nutno zažít. Petite Mort Jiřího Kyliána.

Všichni tito choreografové mají něco společného. První tři tančili a studovali u čtvrtého, u Jiřího Kyliána v Nederlands Dans Theater, takže jde vlastně o večer nejuznávanějšího tanečního tvůrce současnosti. Každý jiný, každý svůj, ale něco společného mají.

Vratislav Mlčoch

Fakta o představení:

Ewald Palmetshofer (podle Gerharta Hauptmanna)

Před východem slunce

Člověk v  provizoriu.

Současný příběh se odehrává v rodině alkoholického zestárlého podnikatele Egona Krauseho, který svou vilku na maloměstě obývá s druhou ženou Annemarií, macechou svých dvou již dospělých dcer. Starší dcera, těhotná a psychicky nemocná Martha v domě rovněž přežívá, a to se svým mužem Thomasem Hoffmannem. Mladší dcera Helena zde pobývá provizorně v rozestavěném pokojíku, jelikož nemá kam se vrtnout. Vše se začne hýbat v okamžiku, kdy Thomase, cynického komunálního politika, navštíví bývalý spolužák Alfred Loth, novinář levicového plátku, se kterým se neviděli dvanáct let. Nezvaný host svými otázkami a flirtem s Helenou způsobí, že se postupně odhalují trhliny v rodinných vztazích. Situace zpočátku působí spíše tragikomicky, ale postupně se drama zahušťuje do nesnesitelného dusna, které vyhřezne jako kýla. Možná by mohl nějak pomoci rodinný lékař doktor Peter Schimmelpfennig, který se ale bojí života stejně jako smrti a je další ztracenou figurou…

„Vypadá to, jako bychom stáli na prahu nové epochy, jejíž název a význam ještě neznáme. Tato podprahová myšlenka nadcházející změny je přítomná také v Hauptmannově dramatu Před východem slunce. Ale zatímco název jeho dramatu stále doufá, že snad přijde svítání a nový den, drama samotné končí katastrofou. Na tomto příkladu v soukromém mikrokosmu Hauptmann oznamuje zmizení člověka. Za civilizovanou fasádou se člověk stává syrovým, zoufalým, nestálým živočichem. Je hrozivé, pokud je správná diagnóza doktora Schimmelpfenniga, postavy lékaře ve hře: „Lidstvo leží v agónii.“ Pak noc by porodila více noci a po východu slunce na nás bude čekat jen temnota.“ Ewald Palmetshofer

V dramatu Před východem slunce ukazuje Gerhart Hauptmann (1862) společnost, jejíž rychle dosažená prosperita jde ruku v ruce se zatvrzením srdce. Rakouský dramatik Ewald Palmetshofer (1978) aktualizuje Hauptmannovo rané dílo tím, že ho vyňal z jeho časového a lokálního ukotvení, osvobodil jej z vězení historického kontextu a zpřístupnil pro současnost. Odstraňuje Hauptmannovy centrální motivy ze sociálně politické reality konce 19. století a ve své rodinné studii zkoumá deformace a klinické obrazy neliberální společnosti, aby se v krizích jednotlivců zviditelnily širší společenské souvislosti. Temné rodinné tajemství u Hauptmanna je alkoholismus, který́ je předáván generacemi a vrhá rodinu do propasti. U Palmetshofera je touto temnou stránkou duševní onemocnění, kterou trpěla jak již nežijící matka, tak její dvě dcery Martha a Helene. Jakoby deprese byla přiměřenějším symptomatickým onemocněním naší doby.

Drama Před východem slunce (Von Sonnenaufgang), které s velkou radostí uvádíme v české premiéře, napsal Ewald Palmetshofer na zakázku pro divadlo v Basileji v roce 2017. Hra od té doby zazářila na několika evropských jevištích (např. v roce 2018 obdržela její inscenace z vídeňského Burgtheateru v režii Dušana Davida Pařízka Nestroyovu cenu za režii a ženský herecký výkon).

„Palmetshoferův virtuózní sociálně kritický text nabízí všem hercům možnost neobyčejně plasticky rozvinout své postavy. Každá ze sedmi postav dramatu je důležitým a nenahraditelným hlasem v této brilantní partituře. Režisér Thomas Zielinski nechává herce vyniknout ve skvělé partnerské souhře, v níž všichni hrají jako o život. Pro mě je tato mimořádná inscenace skvělým završením éry uměleckého šéfa Martina Františáka v divadle Reduta.“ dodává dramaturg Pavel Jurda.

DO BRNA MÍŘÍ TA NEJLEPŠÍ HUDEBNÍ DIVADLA!

Vážení a milí divadelní přátelé,

v červnu nás opět čeká pestrá ochutnávka zajímavých počinů, které ukazují, co všechno hudba na divadle dokáže. Na festival Městského divadla Brno se sjede jedenáct tuzemských i zahraničních divadelních souborů a vy si budete moci vybírat v  pestrém programu z  rozličných autorských počinů a  českých premiér, ale i koncertů, pouličního divadla či charitativního bazaru. Letos festival navíc expanduje i mimo prostor Městského divadla, a to na stálou scénu JAMU – Divadla na Orlí. Fanoušci hudebního divadla – máte se na co těšit!

HLAVNÍ FESTIVALOVÝ PROGRAM:

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Eduard Bass, Jiří Levíček, Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpán:

KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA

Knížku Eduarda Basse o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, najdeme snad v  každé rodinné knihovně. Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán se stala tato látka přitažlivou výzvou k  vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně v  rytmu swingu.

Režie: Stanislav Slovák

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Vojtěch Blahuta, Igor Ondříček:

VIVA „LALALA“ REPUBLIKA

Před začátkem představení proběhne slavnostní předání Cen magazínu Musical-opereta za rok 2017.

Konec první světové války, písničky Karla Hašlera, rozmach trampingu, Osvobozené divadlo, písničky z  filmů 1. republiky, divadlo Semafor, Olympic, rok 1968, současnost – tyto a další mezníky v  historii naší stoleté republiky se staly zdrojem pro výběr písniček, které naši zemi posledních sto let provázely a které si připomenete v  podání orchestru a sólistů Městského divadla Brno ve zcela nový aranžích.

Režie: Igor Ondříček

DIVADLO NOD PRAHA

Janek Lesák & kol.:

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11

Jedno z  dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a  vynesla na  oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé – velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a  pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na  Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo… Mladý pražský soubor inscenuje doslovný přepis komunikace Apolla 11 s  řídícím střediskem NASA v  Houstonu jako jedno velké hudební číslo, jako showmanský set tří dýdžejů.

Režie: Janek Lesák

NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC

Vít Peřina:

O HODINĚ NAVÍC ANEB POTLACH V  HUSTNÍKU

pro děti od 6 let

Loutková komedie pro rodiče s  dětmi vznikla ke 100. výročí českého trampingu. Maruška a Honzík žijí s tatínkem kdesi v panelákovém bytě na okraji velikého města. Jednou se otec rozhodne vzít je na noc do staré trampské osady v lese, kde trávil dětství se svým tátou trampem on a kde se právě koná sraz trampů, kteří „zavírají les“ a připravují ho na blížící se zimu. Všichni zůstávají dlouho vzhůru až do onoho kouzelného okamžiku, kdy se změnou času z  letního na zimní posune čas o hodinu nazpět. V ten moment se začnou dít věci, o kterých se dětem a trampům nejspíš nikdy ani nezdálo…

Režie: Tomáš Dvořák

MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN

Dežo Ursiny, Alta Vášová, Ján Štrasser:

PETR A LUCIE

„Teď máme jedno srdce místo dvou… dvě těla místo jednoho.“

Muzikál na motivy světoznámé novely z pera držitele Nobelovy ceny, velikého humanisty a pacifisty, Romaina Rollanda. Silný příběh o křehké mladé lásce převedli ve Zlíně do písní v obrazech. Působivé dílo vzniklo díky náhodně objevené nahrávce fenomenálního slovenského hudebníka Deža Ursinyho. Nahrávce, o které si všichni mysleli, že neexistuje. Libretistka Alta Vášová jej posunula z  kulis Paříže za první světové války k  univerzálnějšímu poselství. Osud poprvé zamilovaných mladých lidí, jejichž cit naráží na válečnou realitu, se tak může odehrávat ve Francii roku 1918 stejně jako tady a teď.

Režie: Patrik Lančarič

DIVADLO V  PODPALUBÍ, BRATISLAVA

Alessandro Baricco:

NOVECENTO – LEGENDA O PIANISTOVI

Na počátku roku 1900 našel starý námořník na zaoceánském parníku v krabici od citronů nemluvně. Nalezenci začali říkat Lemon, tedy Citron. Když pak Citron na té obrovské lodi objevil v restauraci první třídy klavír, usedl k  němu, ponořil ruce do bílých a černých tónů a rázem vznikla legenda o  zázračném klavíristovi, který za svůj život nikdy neopustil zaoceánskou loď. V  roli Novecenta účinkuje přední slovenský skladatel Vladislav Šarišský, v roli vypravěče příběhu Tima Tooneyho pak Kamil Mikulčík, kterého si diváci MdB oblíbili v  roli Rockového Pánaboha v  inscenaci Bítls.

Režie: Patrik Lančarič

COLLA VOCE THEATRE COMPANY, VELKÁ BRITÁNIE

Tom Williams, Cordelia O’Driscoll:

LÁSKA AŽ ZA HROB (BURIED)

Rose a Harry se seznámí při rande naslepo a na první pohled se do sebe zamilují. Celá věc má ovšem jeden háček – Rose i Harry jsou sérioví vrahové, kteří původně čekali, že ten druhý bude jejich další obětí. Láska ovšem dokáže v  lidském srdci prozářit i ten nejtemnější kout… Láska až za hrob je něžná, okouzlující směs romantického příběhu a černé komedie. Z  největšího světového divadelního festivalu v  Edinburghu vám přivážíme nový anglický muzikálový hit, který vloni získal prestižní Cameron Mackintosh Award pro muzikálové talenty.

Režie: Tom Williams

DIVADLO NA PRÁDLE PRAHA

Jonathan Larson:

TICK, TICK…BOOM!

Autobiografický muzikál Jonathana Larsona, autora proslulého Rentu líčí osud muzikálového skladatele Jona, který se v  New Yorku na přelomu 80. a 90. let pokouší prorazit na poli rockového muzikálu a zároveň prožívá milostná i jiná vztahová trápení. „Bohémský život neúspěšného umělce je skvělý. Je skvělý, když je vám dvacet. Je v pohodě, když je vám dvacet pět. Ale co když je vám už třicet? Třicet – ten věk, kdy byste měli už dělat dospělá rozhodnutí.“

Režie: Martin Vokoun

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC

Jan Vrba, Roman Vencl, Jaromír Nohavica:

BOŽÍ MLÝNY

Působivý román Jana Vrby vypráví o tragickém osudu jedné sedlácké rodiny, jíž zničila křivá přísaha jednoho z jejích členů. Silný a dojemný příběh je opřen o základní myšlenky humanity, spravedlnosti a víry v mravní a duchovní sílu jedince i společnosti jako takové. Děj příběhu je zasazen do prostředí hanáckého regionu a podpořen dvanácti nádhernými písněmi Jarka Nohavici za doprovodu živé cimbálové kapely.

Režie: Roman Vencl

STUDIO DVA DIVADLO, PRAHA

Antoine de Saint-Exupéry, Kryštof Marek, Šimon Caban, Darina Abrahámová:

MALÝ PRINC

pro děti od 10 let

Hudební projekt na motivy jednoho z nejznámějších příběhů moderní světové literatury, v titulní a  jediné roli originálního zpracování zde exceluje Jan Cina. „Inscenace je syntézou detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce a přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology a dokáže tvárně pracovat s hlasem. Malý princ Studia DVA je pastvou pro oči, uši i duši.“ (Jiří Landa, I-divadlo)

Režie: Šimon Caban

HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA

David Wood:

O PERNÍČKOVI

pro děti od 4 let

Čerstvě upečený perníkový panáček Perníček se  ocitá na  staré kredenci, kde  se setkává s  dalšími jejími obyvateli: elegantní Pepřenkou,  „mořským vlkem“ kapitánem Slánkou či s  panem Kukačkou, který bydlí ve  starých kukačkových hodinách. Panu Kukačkovi to ovšem v  poslední době moc nekuká, a tak hrozí, že  ho Velicí, tj.  obyvatelé domu, vyhodí do  obávané Popelnice. To ovšem statečný Perníček nemůže dopustit! Rodinný muzikál má spád, vtipné dialogy, skvělá hudební čísla a  využívá aktivní interakci s  dětským publikem.

Režie: Stanislav Slovák

NÁRODNÍ DIVADLO | LATERNA MAGIKA, PRAHA

Pavel Knolle,  Štěpán Pechar,  David Stránský,  Lukáš Trpišovský:

ZAHRADA

pro děti od 7 let

Rodinná inscenace je autorský tanečně vizuální projekt, který se volně inspiruje Zahradou Jiřího Trnky. Na konci ulice, za vysokou zdí, za zrezlou brankou. Už jen pár kroků. Trnkový keř. Divoké růže. Vysoká tráva. Zrezlá kamna. Vůně deště. Mravenci. Trpaslík. Pohřbený ptáček. Lupa na rozdělání ohně. Nevrlý kocour. Stan s baterkou, Tatrankou a světly aut na plachtě. Chuť železa na jazyku a … vaše vzpomínky. Tam na konci ulice, za vysokou zdí a zrezlou brankou je přece vaše zahrada!

Režie: Pavel Knolle

FESTIVALOVÝ OFF PROGRAM

Jevištěm se stane i Divadelní dvůr MdB, na kterém bude probíhat bohatý doprovodný program se vstupem zdarma!

BAREVNÉ ODPOLEDNE PRO VELVET SMILE

Nedělní odpoledne nabídne příjemné kratochvíle pro rodiče i děti, přijďte na charitativní bazar, koncertní vystoupení předních sólistů Městského divadla s  populárními (nejen) muzikálovými melodiemi nebo rodinnou klauniádu Divadla Facka Cirkus necirkus.

SNY BRNĚNSKÝCH NOCÍ

Od premiéry muzikálu Sny svatojánských nocí v  roce 1991 se na obou jevištích Městského divadla objevilo přes třicet původních autorských muzikálů, napsaných přímo pro náš soubor. Výběr těch nejsilnějších písní z  nich představí průřezový koncert za doprovodu orchestru MdB a živé účasti pětice pro naše divadlo zásadních skladatelů – Zdenka Merty, Petra Ulrycha, Miloše Štědroně, Karla Cóna a  Jiřího Levíčka! Open-air koncert na dvoraně divadla bude moderovat Zdeněk Junák.

DĚTI KAPITÁNA MORGANA

Talkingbluesová kapela, jejímž frontmanem je jevištní mistr, příležitostný herec a zákulisní guru MdB Jaroslav Záděra. Autsajdr pop. Písně z nejspodnějšího patra. Po jejich poslechu začnete buď fetovat, chlastat, psát vlastní básně nebo všechno dohromady.  Hudba Dětí kapitána Morgana je podzemním šansonem. Bezostyšně znásilní jakýkoli hudební žánr, jen aby ukojila svoji poživačnou touhu po zážitku.

KULATÝ STŮL

Na závěr festivalu vás zveme ve středu dopoledne do Divadelního klubu MdB, kde si u jednoho stolu budeme s  pěticí expertů na hudební divadlo rozprávět o tom, co letošní Dokořán nabídl a kam tento žánr směřuje. Káva a pohoštění zajištěno.

Vstupenky na všechna představení lze zakoupit v  centrální pokladně MdB, Lidická 16, Brno 602 00 či prostřednictvím internetu na www.mdb.cz. Vstupenky jsou již nyní v  prodeji.

Festival iberoamerické kultury Ibérica

zveřejnil program plný hudby, tance a gastronomie. Galakoncert ozdobí Cristina Aguilera a Diego Guerrero

Festival Ibérica v  Brně už neodmyslitelně předznamenává začátek letních prázdnin. I letos se příznivci iberoamerické kultury mohou na konci června těšit na bohatý program zahrnující taneční, hudební i divadelní představení, gastronomickou fiestu, mistrovské workshopy, tvůrčí dílny, přehlídku iberoamerických filmů nebo cestovatelskou přednášku. Většina festivalového programu, který pořadatelé naplánovali na termín od 24. do 30. června, se odehraje v  Brně, ale Ibérica jako vždy zavítá i do Prahy. Právě v  pražském Divadle pod Palmovkou festival 24. června odstartuje, a to  komponovaným představením Vracím se pro svá křídla – Vuelvo por mis alas, v němž zazní verše granadského básníka 20.  století Federica Garcií Lorky v  podání herce Tomáše Hanáka. Spojujícím prvkem představení je hudebně taneční koláž madridské tanečnice Virginie Delgado a kytaristy Petra Víta.

Vrcholem programu bude 28. června tradiční galakoncert pod širým nebem na nádvoří hradu Špilberk, jehož hvězdami budou flamenková tanečnice Cristina Aguilera a kytarista a zpěvák Diego Guerrero. „Láska a smutek, srdce naplněná touhou i ta zlomená. Flamenco je ryzí emoce a tanečnice Cristina Aguilera ji dokáže zprostředkovat se strhující vášní,“ říká o představení dramaturg festivalu Petr Vít. Granadská tanečnice Cristina Aguilera reprezentuje nejmladší flamenkovou generaci, a o tom, že úspěšně, svědčí například první cena v  soutěži mladých flamenkových umělců Desencaja z  roku 2015 či její pozice flamenkové primabaleríny v  prestižním ansámblu Ballet Flamenco de Granada. Po vystoupení brilantní granadské tanečnice s její skupinou se návštěvníkům v  druhé půli galakoncertu představí neméně úspěšný hudebník Diego Guerrero. Fenomenální španělský kytarista, skladatel, zpěvák a aranžér studoval hudební kompozici a  orchestrální hudbu na konzervatořích v  Córdobě, Granadě a  Seville, při studiu se však plně věnoval i flamenku, jehož hranice ve své skladatelské i  aranžérské činnosti dále posouvá směrem k  ostatním hudebním žánrům. Roku 2013 vydal své debutové album Vengo Caminando, které bylo nominováno na cenu Latin Grammy Awards v  kategorii „nejlepší flamenkové album roku“. V  jeho kvartetu hrají další přední muzikanti flamenkové scény – perkusionistka Nasrine Rahmani, klávesista José María Pedraza a basista Pablo Báez. Diego Guerrero v  rámci festivalu vystoupí i v  pražském Jazzdocku, a to 29. června. Předprodej vstupenek začne v  pátek 17. května na webu iberica.cz a v  síti Ticketmaster. Prostřednictvím festivalového webu se mohou zájemci přihlásit také na tvůrčí dílny a mistrovské workshopy.

Právě díky tvůrčím dílnám a mistrovským workshopům je festival tradičním místem setkání fanoušků iberoamerické kultury i těch, kteří se k  této komunitě chtějí přidat. Nabídka tvůrčích dílen, které se uskuteční v  SVČ Lužánky uprostřed největšího brněnského parku, zahrnuje lekce flamenka, tanga či salsy. Muzikanti si přijdou na své při lekcích hry na flamenkovou kytaru či perkuse. „Gurmány čeká i jednodenní workshop v  němž je španělský kuchař El Romero naučí připravovat tu nejlepší španělskou paellu. Novinkou bude seminář o kávě nejen z  Latinské Ameriky,“ říká koordinátorka tvůrčích dílen Maria Cristina Roa.

Doprovodný program nabídne gastronomickou přehlídku na Staré radnici doplněnou hudebními a tanečními vystoupeními. Chybět nebude ani projekce španělské a iberoamerické kinematografie v  kinu Art v  TIC Brno na Radnické ulici. Zájemci o jihoamerickou kulturu se mohou těšit na přednášku horolezce a dobrodruha Petera „Becka“ Ondrejoviče, který jako jeden z  prvních slanil nejvyšší vodopád světa, venezuelský Salto Angel. Becko zasvěceně povypráví právě o zemi, do níž se pravidelně vrací už 30 let – Venezuele.

Festival Ibérica je nejvýznamnější akcí svého druhu v Česku a za dobu své historie představil domácímu publiku elitu flamenka v  čele s Gerardo Núñezem, Carmen Cortés, Albou Heredií, Arcángelem, Albou Molinou, Jorgem Pardo, Marií Serrano, Patricií Guerrero a mnoha dalšími.